Poslední bitva vzplála...

recenze

Květen 1945. Hitler si urovnal myšlenky kulkou do hlavy zahrabaný v bunkru a tak se to všude hemží dezorientovanými vojáky Velké Německé Říše. Někteří ještě kladou poslední zbytky zoufalého odporu a snaží se dál vést Vůdcovu válku, jiní větří ve vzduchu konec ozbrojeného konfliktu a houfně se vzdávají Spojencům.

Nad tímto chaosem se v Rakouském Tyrolsku tyčí pohádkový zámek Itter, ovšem princezny byste na něm hledali jen marně. Za vstupní branou, ostnatým drátem a bytelným zdivem jsou vězněni francouzští prominenti, kteří měli sloužit pro případné výměny za významné německé vězně v rukou Spojenců.

Konec války je paradoxně pro tuto nesourodou skupinu Francouzů nejnebezpečnějším obdobím jejich pobytu. Německá ostraha v čele s velitelem Wimmerem vzala kramle a ponechala své bývalé nedobrovolné svěřence jejich osudu. Zámek Itter je nechráněný a okolí se hemží nacistickými vojáky. Je jasné, že pokud Francouzům nepřijde někdo hodně rychle na pomoc, mají svůj osud jasný.

Stephen Harding se pouští do podrobné rekonstrukce poslední bitvy druhé světové války a bere to vskutku z gruntu, takže pokud se třesete na dechberoucí popis bitvy, nervydrásající přestřelky, Němce padající jako mouchy po postřiku Biolitem… No, dočkáte se.

Ale nejdřív se budete muset prokousat hromadou jiných pasáží, ve kterých se mimo jiné dozvíte stručnou historii hradu, životopisy snad veškerého osazenstva zámku, které se nacházelo v kritické situaci na tomto exponovaném místě (a to pomalu včetně kuchaře) a spousty a spousty dat.

Poslední bitva je hold literatura faktu, proti tomu nic nemám, jen jsem si místy připadala jako bych se vrátila zpátky do školních lavic, kde do mě učitelka dějepisu hustila jedno významné datum za druhým, až jsem z toho měla pomalu noční můry. Přitom si do dnešního dne pamatuji sotva deset z těch významných čísel. Takže ve výsledku si z knihy stejně pamatuji akorát časový úsek druhé světové války.

Na druhou stranu jsem se dozvěděla něco o konfliktu, o němž jsem neměla ani tušení. V době, kdy nikdo nechtěl být tím posledním, kdo padne v téhle nelidské válce, se skupinka Američanů, v čele s kapitánem Jackem Lee a jeho tankem Bessoten Jenny vydává na záchrannou misi, aby dostala do bezpečí skupinku Francouzů, odříznutých od bezpečí na zámku Itter. Ale nebyli na to sami.

Naprosto nečekaně jim v této akci pomůžou i němečtí vojáci, včetně vyšších šarží, z nichž někteří za to zaplatí cenu nejvyšší. Člověk si pak alespoň řekne, že ne všichni příslušníci wehrmachtu byli bezcitné bestie bezpodmínečně kvitující Hitlerovu ideologii.

Čtivost knížce kazí právě přehršel datových údajů a v případě poslední bitvy se budete orientovat dokonce na hodiny a minuty. Přesto si myslím, že Stephen Harding se s tím popral relativně dobře a vynaložil mravenčí úsilí, když se pídil i po těch nejmenších detailech a následně i po osudech zainteresovaných osob. Plusem jsou i dobové fotografie, které vám více než připomenou, že nečtete žádné výmysly, ale brodíte se v dávné realitě.

A jen tak na závěr, myslíte si, že když uvězníte skupinu politiků a necháte je hlídat členy SS, semknou se, aby společně čelili svému zajetí? To si piště, že ne! I tady v horách, s Němci za zadkem, si stále vedli své žabomyší války, vrhali po sobě nenávistné pohledy a segregace byla patrná i v zasedacím pořádku u jídelního stolu. Některé věci se prostě nemění ani v závislosti na neobvyklých okolnostech.

Takže můžu klidně říct, že jsem opět o něco chytřejší, udělala jsem si představu o tehdejší francouzské politické scéně, vím, jaký je rozdíl mezi původními a vylepšenými tanky Sherman, jak nepříjemné byly ocelové pěsti, a doplnila jsem si geografické znalosti Tyrolska. Mise splněna, odkládám uniformu a jdu si dát panáka, že jsem přežila.

Komentáře (0)