Pomoc, děti mají nové dětství!

recenze

Svět se změnil, o tom už nemá pochybnosti snad nikdo z nás. Některé děsí že moc, některé že málo. Zejména rodiče si kladou nepřeberné množství otázek - jak s počítačem, televizí, jaké jiné digitální hračky (všimli jste si, že už i lego má ovládání přes tablet?), kdy mobil, jaké hry, pořady, jak hlídat, co hlídat, jak komunikovat ... mohla bych pokračovat až do nekonečna. Těšila jsem se, že kniha poskytne aspoň inspiraci, když už ne návod. Bohužel, mé zklamání bylo silné a hořké.

Kniha samozřejmě nemá děj, popisuje jednotlivé aspekty dětství - např. domov, školu, hřiště - a jak je ovlivňuje digitální svět. Co jim digitálno přináší a jak je proměňuje. Blíže rozvádět závěry autora, aniž bych spoilovala, není možné, proto jen shrnu své dojmy.

Kniha neposkytla návod a inspiraci jen velmi, velmi skrovnou. K současnému světu nepřistupuje vůbec kriticky, ale pouze oslavně a s hlubokým nadšením - vše digitální je skvělé. Navíc využívá klasický vydírací a naprosto neprůstřelný argument - "Nesouhlasíte? Jste zastaralí a ustrašení, ale je to pochopitelné. Zbavte se toho co nejdříve."

Pokud jsem hledala alespoň nějaké rady, jak k digitálnu jako rodič přistoupit, co se týče bezpečnosti či všestranného rozvoje, pak jsem při velké snaze něco málo našla. Velká část rad však byla univerzální, typu "projevujte o dítě opravdový zájem a travte s ním čas". Kniha obsahovala i přínosné rady, to ano, ale bylo jich spíše poskrovnu.

Autor samozřejmě své názory pečlivě a mnoha slovně argumentuje. Povětšinou historickým vývojem daného aspektu dětství či společnosti, eventuálně filozofickými názory. Současné výzkumy využívá spíše méně. Kniha tak poskytuje i zajímavý pohled na americký názor na evropské dějiny. Autor se snaží tvářit jako odborník na dějiny, o to více jsou jeho argumenty překvapivé. Nemůžu se rozhodnout, jestli jsou jeho znalosti povrchní nebo prostě jen využívá to, co se mu hodí a zbytek míjí. Např. tvrdit, že písmo bylo v podstatě nepotřebné téměř do 19. století mi přijde hodně zavádějící. Obdobně tvrdit, že do 19. století spali všichni v jedné místnosti ... no asi nikdy nebyl na žádném zámku.

Kniha je rozdělena do kapitol, které na sebe logicky navazují a v každé zavádí autor nejméně jeden nový pojem, např. "agora" či "domácí krb", který rozvádí a dává mu svůj vlastní význam. Dále ho používá, takže knihu nelze číst podle témat či přeskakovat. A pokud pozapomenete, nejspíš si pravidelně polistujete zpět.

Pokud se týče jazykových prostředků, kniha není napsaná úplně jednoduše. Krom výše zmíněných "vlastních pojmů" autor rád užívá cizí slova, snad k dodání odbornosti textu. Osobně mi moc nevadila, ale dovedla bych si text představit i bez nich.

Zajímavým aspektem je i skutečnost, že autor má dva syny a své teorie na nich demonstruje. Vypadá to skvěle, jenže nesmíme zapomenout, že děti jsou malé a nikdo neví, jak se jim vše bude jevit, až vyrostou. Asi jako koncept volné výchovy - všichni byli šťastní až do okamžiku, kdy děti dospěly a zjistily, že jsou pro život zcela nepoužitelné. Mimochodem, zajímal by mě názor matky jeho dětí ...

Jaký je tedy závěr? Popravdě rozpačitý a zklamaný. Knihu nepovažuji za ztrátu času, vytříbila jsem si své názory, srovnala priority. Pokud hledáte argumenty, proč digitální svět využívat na plné obrátky, proč se ho nebát a neomezovat ho, budete nadšeni. Pokud věříte v digitální budoucnost, kupujte, čtěte. Pokud jste opatrní, skeptičtí a nepotřebujete zrovna zvednout tlak, spíše knihu vynechte.

Komentáře (0)