Pohádková fantasy na podzimní večery

recenze

Isobel se živí portrétováním víl. Žije si svůj bezpečný život, dává si pozor na všechny vílí zákeřnosti a chce hlavně uchránit svou rodinu, kterou tvoří teta Emma a její dvě „sestry“, které byly původně kozami (ano, čtete správně), dokud se je nějaká víla nerozhodla proměnit v lidi. Vše se změní dne, kdy do jejího domu zavítá podzimní princ s úmyslem nechat si namalovat svůj portrét a Isobel v jeho očích zahlédne lidskou emoci, což je to poslední, co by u víly čekala.

V první řadě musím říct, že miluju autorčin styl psaní, svět, postavy, humor… Je to jako bych se při čtení vracela domů. Jako by autorka vždy vystihla ty detaily, které mi v knize udělají radost.

Isobel je malířkou, ale je zároveň vyrovnaná a praktická a moc mě bavila její interakce s marnivým princem. Dávala mu to pěkně sežrat a zároveň ho brala se všemi jeho nedostatky.

Zamilovala jsem si svět a užívala si podzimní atmosféru knihy. Bavilo mě odkrývání toho nehezkého, co víly skrývají pod pozlátkem svých kouzel a téměř do konce mi ani nevadilo, že příběh jako takový už nějakou dobu stagnuje, dokud nepřišlo rozuzlení.

Poslední čtvrtina knihy byla už bohužel spíš chaotická, nedomyšlená a vyřešená docela naivně, což je škoda vzhledem k tomu, jak jsem si čtení užívala, ale když jsem zjistila, že je to autorčina prvotina, tak se mi tím ledacos vysvětlilo.

Nebýt nedotaženého konce, hodnotila bych ji na výbornou, ale takto musím s těžkým srdcem jednu hvězdu ubrat a hodnotím 4*/5*.

Knihu určitě doporučuji všem čtenářům, kteří milují pohádkové a zatraceně romantické fantasárny!

Komentáře (0)