Pod šeptajícími dveřmi

recenze

Zajímavě uchopený námět knihy, co se s námi děje po smrti. Do knihy jsem se začetla poměrně rychle. S osobami, smrtkou, převozníkem, duchem psím i lidským a manažerem, který se z kluka mění v krásného jelena, jsem si vytvořila vřelý vztah.

Čajovna se mi svým vzhleden i šeptajícími dveřmi zamlouvala. Proces smíření se se smrtí bylo skvělé. Úplně si umím představit, že každému to trvá jinak dlouhou dobu. Nevím, co je po smrti, ale nápad se smrtkou, která je napůl člověk a po smrti se o tebe postará a zodpoví všechny otázky, na které zná odpověď se mi zamlouvá.

Moc se mi líbila přeměna Wallace. I po smrti lze zhodnotit svůj život a Wallace si popravdě přiznal, že nebylo o co stát. Mej, Hugo, dědeček i pes, všechny jsem si zamilovala. Ba i vztah Huga a Wallace, který průběžně vznikal byl krásný.

Kniha mě dojímala k slzám. Nejspíš už jsem ve věku, kdy možnost smrti cítím víc než třeba ve 20 letech. A dle mého si každý přejeme, aby pak něco bylo. Aby přišlo smíření a víra, že až projdeme šeptajícími dveřmi, uvidíme se svými blízkými, které nás ve smrti předešli.

Citace z knihy: „Smrti není třeba se nezbytně nutně bát. Neznamená konec všeho. Wallace si vzpomněl na to, co mu řekla Mej. Je to konec který vede k novému začátku. “

Když si pro Wallace na jeho vlastní pohřeb přijde Smrtka, začne mít podezření, že je asi přece jenom mrtvý. Místo aby ho zavedla rovnou do záhrobí, vezme ho do malého městečka. Na jeho okraji, kousek od silnice vinoucí se lesem... více

Komentáře (0)