Po pravdě: Po pravdě jsem čekala více

recenze

Lucy je světově uznávaná spisovatelka několika velmi úspěšných bestsellerů. Má uznání, úspěch, peníze a manžela, který ji v práci podporuje. Vypadá to jako skvělý život, že ano?

Jenomže Lucyin život není tak dobrý, jak se zdá. Už jako maličké dítě se v její rodině stalo něco, co převrátilo její život naruby. Lucy jako malá holčička opustila se svým bratrem v noci svůj domov a vydala se na oslavu letního slunovratu do nedalekého lesa. Tajně. A v průběhu této noci se její malý bratříček ztratil.

Trauma z tohoto večera provází Lucyin celý život. Cíleně se vyhýbá místům, kde vyrůstala, aby si nemusela tuhle nevysvětlenou tragédii připomínat.

Nyní, když je Lucy dospělá a úspěšná, ocitá se pod vlekem svého manžela Dana. Stejně jako Lucy, i Dan se snažil být spisovatelem, ale Lucy byla úspěšnější. A tak se Dan stal jejím asistentem a má na starosti nejen PR, ale také rodinné finance. Lucy se tak může soustředit pouze a jen na svou tvorbu. A zatímco Lucy píše, Dan se stará o zvelebování jejich bydlení. Lucy zase tak moc na honosnosti nelpí, ale Danovi se život na vyšší úrovni zamlouvá čím dál více, a tak se jednoho dne rozhodne koupit ohromný velký dům nedaleko místa, kde Lucy vyrůstala. Lucy o tom nemá ani potuchy a když jí ten dům Dan ukáže, radost z překvapení není rozhodně to, co Lucy cítí. Bohužel, dům už je jejich a tak se do nového domu, i přes Lucyinu nelibost, přestěhují.

Lucy se dostává čím dál častěji do střetů se svým manželem nejen kvůli domu samotnému, ale také kvůli její tvorbě. Až jednoho dne její manžel zmizí.

A tak se Lucy musí vyrovnat s novou situací. Vzpomínky na jejího bratra pod tíhou okolností i prostředí stále vyplouvají na povrch více a více. A aby toho nebylo málo, velmi živě Lucy vidí svou hlavní hrdinku ze svých knih.

Autorka této knihy, Gilly Macmillan, je už zkušenou autorkou a své čtenáře si u nás v ČR získala svou knihou Chůva. I já jsem podlehla zajímavému obalu knihy a Chůvu si přečetla, proto se neubráním jistému porovnávání obou knih.

Gilly Macmillan i zde projevila talent na psaní. Musím uznat, že kniha se čte jedna báseň. Slova mají příjemnou energii a oči po řádcích plynou a plynou a najednou jste v půlce knihy. To se musí Gilly nechat.

Gilly ve své knize použila dvě dějové linky – jednu ze současnosti, kdy je Lucy dospělá žena a řeší své aktuální problémy s Danem a druhou, kdy se dostáváme spolu s Lucy do onoho večera, kdy se její bratr ztratil.

Každá dějová linka je rozdělena do kapitol a každá kapitola nám odkrývá a nové skutečnosti.

Přesto si dovolím tvrdit, že dějová linka ze současnosti mne bavila více a po dočtení celého příběhu vlastně nechápu, proč nám byla vůbec předkládána ta dějová linka z minulosti.

Budu-li hodnotit promyšlenost děje, tak ani zde nebude má recenze příliš pozitivní. Autorka si velmi dobře pohrála s psychologickým vykreslením všech hlavních hrdinů – to ji nemůžeme upřít. Ovšem celková promyšlenost děje mi přišla poněkud chabá. Zejména při samotném vyvrcholení zápletky jsem očekávala mnohem větší nápaditost. Vlastně celé to vyústění mi přišlo jako z rychlíku.

První polovina knihy mi přišla velmi zajímavá. Pořád jsem přemýšlela, co vlastně může být ta hlavní zápletka a jak se její minulost protne se současným životem. Pořád jsem přemýšlela, jestli je Lucy normální nebo zda trpí nějakou psychickou poruchou. Pořád jsem si vytvářela závěry a přemýšlela jsem, co všechno se v knize bude dít. První půlku hodnotím tedy velmi kladně. Ale pak, alespoň já mám ten dojem, začal děj nějak stagnovat.

Co však kladně hodnotím je právě ten popis hlavních hrdinů a samozřejmě také situací, do kterých se dostali. Musím uznat, že při čtení si autorka pohrávala s mou fantazií a já si zase živě mohla představit dům, les, oslavu letního slunovratu… Zase jsem to viděla před očima jako film – to na knihách miluji. Když dokážou probudit takhle mou fantazii.

Z této knihy však mám poměrně smíšené pocity. Nemůžu říct, že by to byl nečitelný kousek, to vůbec ne, ale opravdu jsem od autorky očekávala více. Knize tedy dávám průměrné hodnocení, ale rozhodně jsem na knihy Gilly Macmillanové nezanevřela.

Komentáře (0)