Pláč němého boha 2

recenze

Opět musím zmínit skvělou autorčinu slovní zásobu a fantazii. Klobouk dolů.

Druhý svazek byl našlápnutý dějem. Přišlo mi, že od začátku do konce jsem si pořádně nemohla oddychnout a akce střídala akci. Ať už tu byla Revena, sestra Worliha, která se dostala až k bohu smrti, který ji před samotnou smrtí zachránil nebo nekromant Toreus, který s Worlihem prozkoumává tajemné chodby, a společně se snaží přijít na to, jak fungovala dřívější obrovská nekromantská síla, až po Denyelu a její život ve vyhnanství na souši, následný návrat do Podmoří a její intriky (nakonec musím říct, že mě dojalo, jak Denyela dopadla).

Co mě také tak trochu překvapilo, byl milostný vztah mezi hrbáčem Worlihem a nekromantem Toreusem. Bylo zde tolik náznaků a všechno tomu nasvědčovalo, ale stejně jsem si říkala, že to autorka tak daleko nedotáhne. Ale opak byl pravdou a jejich vztah mě bavil.

Děj opravdu rychle plynul, závěrečná bitva byla strhující a bylo skvělé, že tímto bojem kniha nekončila. Osud postav se ještě o nějakou dobu posunul. Teď už zbývá jen otázka, jak si celé Podmoří poradí se stíny. Semelou je a zničí jejich bezpečnou bublinu nebo se všichni obyvatelé Podmoří spojí a ubrání se?

NAD SVĚTEM PODMOŘÍ SE STAHUJÍ MRAČNA. „Nemusíte přede mnou utíkat. Nic špatného jste neprovedl, vše padá na mou hlavu. Já vám poručil, abyste skříňku otevřel. Kvůli tomu jste se ocitl v temnotě. Je na mně, abych vás dostal zpátky.... více

Komentáře (0)