Paříž - Katakomby

recenze

Paříž: Katakomby (2017) 5 z 5 / DariDerek
Paříž: Katakomby

"Ego se s oblibou nechává klamat představou, že je středobodem vesmíru, ve skutečnosti ale nejsme nic než malá částečka prachu v nekonečném paprsku tlumeného světla."

Zvědavost může rozehrát nebezpečné hry. Při čtení tohoto zneklidňujícího hororu se čtenářům bude tajit dech, protože autor opět rozehrává děsivý příběh plný napětí, akce a překvapivých zvratů. Tentokrát nás zavádí do Paříže, která bývá spíše symbolem romantiky, od níž má však rozsáhlá podzemní síť katakomb daleko. Pod rušnými ulicemi a kavárnami, kde se přátelé bezstarostně scházejí na kávu, se skrývá labyrint tunelů, místo spočinutí několika milionů mrtvých. Když se hrdinům dostane do rukou videokamera s děsivými záběry zoufalé ženy bloudící tmavými a vlhkými chodbami, skupina kamarádů se vydává do katakomb odhalit tajemství nahrávky - noří se do hlubin města, jeho znepokojivé historie i svého vnitřního světa. Nakolik v něm obstojí a budou se vůbec moci vrátit zpět?

Jeremy Bates se narodil v roce 1978 v Torontu. Navštěvoval soukromou školu St. Michael´s College a University of Western Ontario v Londýně, kde získal titul bakaláře umění anglické literatury a filozofie. Získal také vysokoškolský diplom z Univerzity Charlesa Darwina v Austrálii. V současné době žije na severním pobřeží jižního Walesu v Austrálii.

V příběhu máme čtyři hlavní hrdiny. Daniéle, Pascala, Roba a Willa. Will je ten nejdůležitější článek, protože je z devadesáti procent vypravěčem příběhu. Will se do Paříže dostal kvůli práci, moc dlouho se tam nezdrží, proto přijal pozvání Daniéle, se kterou má náhodou nějaký ten poměř, k tomu, aby navštívil společně s jejími kamarády pařížské katakomby. Will se zdráhá, nevidí v tom nic co by jej lákalo. Ovšem po shlédnutí videa, které se v katakombách odehrává, po telefonátu jeho bývalé přítelkyně je naprosto jasné, že na výpravu do pařížského podzemí půjde. A nejdůležitější otázkou v tu chvíli je, zdali vůbec ještě v toho podzemí vyjde...

Začnu příběhem, který se mi velmi líbil. Mám ráda pocit, kdy se bojím, kdy očekávám nečekané, vidím za každým rohem nějakou příšeru. A tady se mi obzvlášť líbilo, jak na mě dýchala atmosféra katakomb, protože jsem cítila klaustrofobii. Nekecám. Užívala jsem si celou pouť podzemím a celý příběh, který byl protkán napětím a nečekanými zvraty. Například, když se objevil Namalovaný ďábel, tak to stálo za to, opravdu se mi zježily všechny chlupy na těle. :)

Hlavní postavy, které se zde objevily, byly příjemné. Uvěřitelné a v daných situacích se chovaly tak, jak jsem očekávala. Když by to bylo ve filmu, napsala bych, že herci nepřehrávali. Působili všichni přirozeně. Will se svou pragmatičností, introvertní Pascal se svou nevraživostí, Daniele se svým nakažlivým enthusiasmem a Rob se svým velmi bizarním humorem mi přirostli k srdci. Fandila jsem jim až do posledního nádechu.

"Vrcholně pobavený Rob se odebral zpátky na své místo. "Zkurvení Francouzi." Nepřestával se chechtat. "Nerozumí srandě. Jsou to takoví úzkoprdelníci, až to píská, když prdí."

Kapitoly jsou krátké, vždy je jasně dané, kdo v dané chvíli příběh vypráví, takže se lehce čtenář orientuje a navíc je to psáno velmi čtivě. Nevěřte tomu, že budete schopni si říct, po kapitole to odložím. To nejde! A díky krátkosti kapitol je to prakticky nemožné. Kolikrát jsem si řekla, dám si kapitolu a půjdu umýt nádobí, za ní byla kapitola jen na stránku, tak si dám ještě tu, jenže co to? Takový zvrat? No nic, dám si ještě jednu... Ale za ní opět kapitola, která mě zajímá... A tak to šlo pořád dokola.. Nesmírně čtivě a poutavě napsané.

Celý příběh mě ztrhnul jako lavina. Doufala jsem za hrdiny, nevěřícně kroutila hlavou, nechápala jsem, fandila a dýchala zhluboka, abych se uklidnila... U čtení mě ovládly emoce. A na Namalovaného ďábla nikdy, ale opravdu nikdy nezapomenu. Doufám, že ho v noci nepotkám po cestě na záchod... :-)

Ač má tato kniha docela rozporuplné hodnocení, jedněm nesedla a jiní ji milují, nic mezi tím, tak za mě je to naprosto fantastické počtení. Pokud se opravdu vžijete do příběhu, sestoupíte do hlubin pařížských katakomb a budete vnímat pocity hrdinů na plné pecky, tak si čtení užijete na maximum. Nenašla jsem tam nic, co by mě nějak rušilo, co by mi vadilo, snad jen trochu Zolan a jeho parta, ovšem, má to být horor, ne? Chucky je taky panenka a přece ji hromada lidí miluje. :-)

Doporučuji všem, kteří mají rádi pořádnou dávku adrenalinu a napětí, kteří si chtějí přečíst velmi zdařilý horor a poznat Paříž i jinak, než jen jako Eiffelovku se zamilovanou dvojicí pod ní.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Komentáře (0)