Papírová města

recenze

John Green patří bezesporu mezi nejprodávanější a nejznámější autory poslední doby. Jeho Hvězdy nám nepřály si získaly bezpočet fanoušků po celém světě, o čemž svědčí i nedávná filmová adaptace tohoto díla. Dokáže ovšem Green naplnit očekávání i ve své další knize? Nebo na čtenáře naopak čeká zklamání?

Asi všichni milovníci tohoto autora vždy zaplesají, když se dozvědí, že se chystá jeho nová kniha. Zatímco předchozí román Hledání Aljašky byl autorovou prvotinou, nejnovější přírůstek do sbírky jeho knih patří mezi novější kousky. Navíc se fanoušci stejně jako u Hvězdy nám nepřály dočkají i filmové verze, která se chystá na léto příštího roku. A jaká tedy Papírová města jsou?

Hlavním hrdinou Greenovy nejnovější knihy je Quentin Jacobsen, úplně normální a do značné míry nudný kluk. Klasická šedá myš střední školy. Jenže jak to tak v Greenových knihách bývá, nic není jednoduché, a tak Quentin již od dětství pokukuje po Margo, která je prakticky královnou místní školy. Jenže je to marné, vždyť spolu naposled mluvili někdy na základní škole, takové holky se nezajímají o někoho jako je Q. O to větší překvapení na něj čeká, když se jedné noci objeví Margo v okně jeho ložnice.

Margo Quentina zatáhne do podivuhodného nočního dobrodružství, na které jen tak nezapomene. On teď tajně doufá, že výlet vše změní a mohl by mít u Margo šanci. Jenže ona další den nepřijde do školy a chybí i další dny. Začíná se proslýchat, že prý utekla a je neznámo kde. S tím se ovšem Quentin nechce smířit, a tak se vydává po jejích stopách.

Green se konečně rozhodl vynechat všudypřítomné téma smrti a vážných nemocí, se kterými jsme se v jeho předchozích knihách setkávali. I když i zde si se smrtí tak trochu pohrává, naštěstí nejde až do krajnosti. Je to vítané oživení a pro citlivější povahy dozajista dobrá zpráva. Na druhou stranu to ovšem neznamená, že autor bude své čtenáře v této knize šetřit. Už se stalo pravidlem, že Green prostě nepíše knihy “a žili spolu šťastně až navěky”, a tak se nad čtenáři neustále vznáší otazník, kdy to přijde, kdy nás autor opět emocionálně vyšťaví.

Je to prostě Green, a ten už asi jiný nebude. I když Papírová města jsou v lecčems hodně odlišná a přináší mezi Greenovy knihy trochu té naděje. Celý příběh je opět protkán neuvěřitelným množstvím metafor a narážek, které oživuje typický Greenovský humor. Spolu s hlavními hrdiny se tak vrátíme do let strávených na střední škole a budeme znovu prožívat všechna trápení i radosti, kterými si prošel každý z nás. A právě v přiblížení čtenářům je John Green naprostý mistr a i díky tomu si jeho knihy oblíbilo tolik čtenářů.

Autor dokázal přetavit velice zajímavou myšlenku ve velmi poutavý a zábavný příběh, který v sobě opět skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá. Skvělé myšlenky ve spojení s neoddiskutovatelným vypravěčským talentem, který John Green bezesporu má, donutí čtenáře se nejednou zamyslet, zda i my nežijeme v takových “papírových městech”.

Ti kteří si již oblíbili předchozí Greenovy knihy, budou bezpochyby nadšeni. John Green je prostě zpět a opět ve skvělé formě. Papírová města jsou navíc ideální volbou pro ty, kterým Green přišel ve Hvězdy nám nepřály moc prvoplánový. Věřte, že nebudete jediní, kdo bude jásat, že se je autor nesnaží za každou cenu rozbrečet. I přes tento fakt si ovšem dokázal zachovat svou hloubku a pohladit čtenářovu duši.

schefikuvblog.eu

Komentáře (0)