Orel přistál

Před měsícem jsme si připomněli první „vylodění“ člověka na Měsíci – činu, který svou proslulou větou vystihl Neil Amstrong. Stalo se tak 20. července 1969 ve 20 hodin, 17 minut a 39 sekund UTC v Moři klidu.
A je si co připomínat. Ať se v oblasti kosmických letů stane cokoliv, navždy bude mise Apolla 11 okamžikem, kdy se Homo sapiens symbolicky odpoutal od matičky Země a vstoupil na jiné vesmírné těleso. Vzlétl, aby se měřil s Bohem.
V době startu Apollo 11 byl už Mailer literární celebritou, kterou se stal v 25 letech díky nejlepšímu americkému románu z druhé světové války „Nazí a mrtví“ (1948). A díky svým dřívějším nebeletristickým dílům, především „Armádám noci“ (za to dostal Pulitzerovu cenu) měl i pověst výborného novináře. Snad právě díky „Armádám noci“, pro něž si vytvořil originální literární styl, byl pověřen sepsáním série reportáží věnovaných Apollu 11 pro časopis Life. Vznikly tři opulentní (první část byla nejdelším textem, který do té doby v Life vyšel) články s termíny vydání: srpen 1969 (v tomto vydání se mimo jiné objevila i reportáž o festivalu ve Woodstocku), listopad 1969 a leden 1970. A ještě v roce 1970 Mailer z textů sestavil a vydal knihu se stejným názvem, jaký nesla původní reportáž.
Svého zadání se Mailer zhostil bravurně a sáhl po kartě, která mu už jednou vynesla uznání – stejně jako v „Armádách“ zvolil styl, který lze považovat za kompozici žánrů reportáže, románu, autobiografie, eseje…
Všechny styly se v celém díle prolínají a čtenáře nutí soustředit se na text a rozlišovat polohy, ve kterých se autor právě nachází. Z několika stran se nese označení tohoto díla jako myšlenkového experimentu.
Mailer byl k sepsání tohoto díla bezpochyby vybaven. Měl za sebou čtyřleté studium leteckého inženýrství a již předtím prokázal, že umí vytvářet intelektuálně zajímavé texty.
V celé knize se autor snaží s projektem Apollo nějak vyrovnat. Vzhlíží k němu s respektem a považuje ho za velký symbol, ale zároveň se neumí smířit s jistou uzavřeností projektu a realizačního týmu do svého vlastního světa a omezenou schopnost komunikovat s novináři a veřejností. Celé dějství zasazuje do sociálně politického kontextu Ameriky 60. let, což je patrné například z jeho nelichotivých hodnocení lidí rozhodujících v rámci NASA o Apollu – jsou to „Vosy“ (překlad termínu „WASP - White Anglo-Saxon Protestant“ – i toto téma po padesáti letech znovu ožilo).
Děj knihy je v podstatě omezen na období od 6. července (předstartovní tisková konference) do 11. srpna 1969 (tisková konference po ukončení karantény astronautů) a zahrnuje popis předstartovní fáze, startu, letu k Měsíci, přistání na jeho povrchu i aktivity na něm a poté návrat modulu Eagle ke Columbii a návrat domů. Samozřejmě charakter knihy vyžaduje řadu časových odboček a vysvětlivek, které jsou vzhledem k osmileté historii přípravy projektu nezbytné.
Poněkud zvláštní přístup zvolil Mailer, aby do svého díla dostal i sebe sama. Píše o sobě ve třetí osobě a sám sebe označuje astrologickým symbolem Vodnáře. Na jednu stranu tím získává jakýsi odstup, když popisuje svoje aktivity při sbírání podkladů k reportáži, na stranu druhou ho to povzbuzuje v tom, aby sám sebe prezentoval poněkud důrazněji, než by se možná slušelo. Přílišný důraz na prožitky a pocity Vodnáře mohou čtenáře rušit a Vodnářovy mnohdy košaté úvahy „o všem možném“ odvádějí pozornost od podstaty věci.
Nelze však Mailerovi upřít, že se na výbornou zhostil popisu náročných záležitostí technického rázu týkajících se konstrukce Saturnu – Apolla a letových operací. Vše dokázal popsat velmi čtivě, byť někdy se vlivem přílišného zjednodušení dopustil menších nepřesností.
Na „Ohni na Měsíci“, byť je z technického hlediska zpracován velmi solidně a profesionálně, není zajímavá jen tato stránka. Je to velká reportáž o Americe dohnané její ješitností a soupeřením se Sovětským svazem na hranici jejích možností. Je to svědectví o étosu amerických vědců, konstruktérů a inženýrů – o jejich ochotě zapojit se do realizace Velké Myšlenky. Nejsem si jist, zda se někdy někde stalo něco podobného.
Slova „Orel přistál“, která pronesl Amstrong po dosednutí lunárního modulu na Měsíci, jsou slovy, za nimiž se skrývají roky práce statisíců lidí, vybudování ohromné infrastruktury na Floridě, v Texasu, ale třeba také flotily komunikačních letadel, tisíce neúspěšných testů a pokusů a v neposlední řadě smrt tří astronautů při testech Apolla 1. To vše dokázal Mailer do svého obdivuhodné knihy vměstnat a propojit ve čtivý a napínavý příběh.
Je to více než důstojná oslava projektu Apolla a všech lidí, kteří se na něm podíleli.
Rád bych ještě zmínil výborný doslov překladatele Michaela Žantovského. Velmi kvalifikovaně zasazuje knihu do kontextu Mailerovy tvorby i společenského kontextu USA. Škoda, že tato bohulibá nakladatelská praxe s nástupem volného trhu zmizela.