Óda na lenost

recenze

Oblomov (2015) 4 z 5

/ Thanyss

Dnes tomu vzletně říkáme prokrastinace – odkládání povinností na pozdější dobu. Dříve to byla prostě lenost. A jestli by se měla tato vlastnost vtělit do jednoho jediného člověka, byl by jím statkář Oblomov.

Tenhle tichý a klidný človíček si spokojeně prospává svou cestu životem a jeho výkonnost by mu mohla závidět leckterá kočka, lačně pochrupující průměrně dvacet hodin denně. Oblomov dokáže strávit neuvěřitelné množství času v posteli nebo na lenošce, obklopen neuvěřitelným nepořádkem a prachem, o nějž se nestará jeho zkostnatělý a letitý sluha Zachar, který ve všem zvládne udělat chaos ještě mnohonásobně větší a životnost čajového servisu v jeho rukou se počítá na vteřiny, než se šálky a konvička odporoučí vstříc jisté smrti pádem na zem.

Jistě, Omlomov je líný, o život má pramalý zájem a je spokojený, ba téměř šťastný, ve svém zpustlém bytečku. Je to přeci milostpán!

Ovšem v životě našeho spáče nastanou otřesné změny – jeho vesnice Oblomovka najednou nevydělává tolik, aby mohla dostatečně pokrýt náklady na živobytí svého pána a jako by tohle nestačilo, domácí tlačí na Zachara, aby se i se svým pánem odstěhoval. Do klidných vod Oblomových tak vkročí obrovský strašák jménem Změna. Jak se s tím vypořádá?

Teď nebo nikdy!

Gončarovova kniha je hlubokou studií lidských charakterů, v nichž se autor brodí z jednoho konce na druhý a nebojí se prošťourat i nevábné hlubiny člověčí mysli. Každá z jeho postav je vykreslena do nejmenších detailů, dýchá, myslí, žije. Každá po svém, žádné dvě nejsou stejné. Oblomov je sice lenoch, ale lenoch s čistou a bezelstnou duší, kterou je tak snadné oklamat a ošidit, a přesto je schopen pravých a hlubokých citů. Stejnou péči Gončarov věnoval i dalším hrdinům, můžete se tak setkat s okouzlující a inteligentní Olgou, do níž se náš lenoch bezmezně zamiluje, ale nedokáže příliš dlouho vydržet její živost, jež z ní prýští celým povrchem těla. Neopomeneme ani Oblomovova přítele z dětství Štolce, protože nebýt tohoto chladně a prakticky uvažujícího muže, Oblomov by velmi snadno skončil jako žebrák.

Pokud čekáte knihu naplněnou dechberoucím dějem, vášnivými scénami a rekovnými činy, tak Oblomova zase pěkně odložte. Těchto více než 600 stran vám totiž nabídne dopodrobna propracovaný příběh o tom, kam až vás může dostat vaše vlastní pohodlnost, lenora a neochota pohnout se v životě dál. Je to svědectví o člověku, který přestal žít už dávno před tím, než mu v hrudi dotlouklo srdce. Oblomov je úžasnou mozaikou tehdejší ruské společnosti a nebojí se ukázat lidskou malost, podlost a vypočítavost. Na druhou stranu poznáte i bezpodmínečné přátelství, nezištné obětování jednoho člověka pro druhého a co vše jsou lidé ochotni udělat, aby zachránili svého druha, jež se sám pohřbívá zaživa.

Klasika, která má stále co říct i v dnešní době a podle mě bude aktuální ještě velmi dlouho. Hlavní nit příběhu je nadčasová a styl vyprávění dokáže zaujmout současného čtenáře stejně, jako čtenáře v době, kdy Oblomov spatřil světlo světa poprvé.¨

Odpočívej v pokoji, ty jeden lenošný tlouštíku, jehož přesto nikdo nedokázal nenávidět. Uměl jsi totiž lidem rozdávat úsměv a každý věděl, že tvé city jsou opravdové a nenašla by se v tobě špetka falše. Vždyť ani lhát jsi neuměl!