Od Newtona po kvantovou gravitaci

recenze

Černé díry a zborcený čas (2004) / Lector (396 views)
Od Newtona po kvantovou gravitaci
Tuto knihu nakladatelství Mladá fronta vydalo v době, kdy to s populárně naučnou literaturou myslelo upřímně, takže si laskavý čtenář udělá představu o jejím stáří. Hned v úvodu musím napsat, že se domnívám, že tento titul dle mého soudu patří mezi to nejlepší, co v češtině vyšlo v oblasti popularizace obecné teorie relativity a její aplikace na atraktivní fenomén černých děr.
Kip Thorne patří mezí přední světové odborníky na gravitaci a má velký podíl na nedávném objevu gravitačních vln. Je to člověk, který je schopen za jízdy v autě z hlavy počítat relativistické rovnice a přesto (nebo právě proto) dokázal vytvořit tak poutavou knihu.
Kniha „Černé díry a zborcený čas“ byla sepisována v osmdesátých letech a vyšla v roce 1994. Mnohé z jejích myšlenek jsou dnes překonány či alespoň pozměněny a upraveny, neboť teoretická fyzika je vším možným jen ne ustrnulou vědou. Na atraktivitě knihy a její užitečnosti to však vůbec nic neubírá.
Zjednodušeně řečeno jde o knihu, kterou lze označit jako almanach výzkumů na poli gravitace, konkrétně na poli obecné teorie relativity a jejím prolínání s kvantovou mechanikou, čehož dítětem je kvantová teorie gravitace.
Kniha je napsána velmi citlivě s ohledem na čtenáře, který se v oboru neorientuje. Začíná zlehka a zábavně – sci-fi „povídkou“, která má u čtenáře vzbudit ten správný hlad po informacích a zbavit ho ostychu před fyzikou. Poté jsou postupně, krok za krokem, servírovány jednotlivé chody této opulentní hostiny. Předkrmem je pohled na fyziku před Einsteinem, pohled na newtonovskou fyziku, teorii elektromagnetismu – zkrátka a dobře nástin stavu, v němž se fyzika nacházela, než přišel ON.
Dalším chodem je seznámení s principy speciální teorie relativity, což v kontextu knihy slouží jako úvod nezbytný pro pochopení složitějších pasáží o obecné teorii relativity. Ta je do „děje“ zatahována postupně a v podstatě se tak odehrává chronologicky. Tak, jak do děje vstupovala v hlavě svého tvůrce. To přináší dvě výhody: zaprvé čtenář postupuje od jednoduššího ke složitějšímu a zadruhé jde o historický exkurz, který je sám o sobě velmi zajímavý. Za zmínku např. stojí popis stylu práce významných světových týmů včetně sovětského a popis komunikace mezi tehdejší západní a sovětskou vědou. Velmi zajímavá je také například odbočka k matematickému modelování fúzních bomb, což se vzápětí uplatnilo při modelování hvězd a jejich geneze.
Vzápětí po teorii relativity je servírován hlavní chod: černé díry. Postupně, počínaje úvahami na základě prvních výpočtů, které Einsteinovy rovnice přinesly krátce po svém zveřejnění před sto lety. A téma začíná košatět v závislosti na tom, jak jsou popisovány nové a nové aspekty (nutno podotknout, že teoretického) výzkumu černých děr.
Vše končí úvahami o postrachu mnohých teoretických fyziků a matematiků – singularitách v centrech černých děr. A zde se Thorne ve svém vyprávění zastavuje a posmutněle přiznává, že matematické dovednosti tehdejších fyziků neumožňují dále rozvíjet matematický aparát teorie kvantové gravitace, kterýžto je cestou k pochopení dějů ukrývajících se i těm nejlepším lidským přístrojům.
Konec knihy je jako pomyslná třešnička na dortu věnován úvahám o červích dírách a fyzikálních aspektech jejich možného využití pro cestování napříč prostorem i časem.
Thornova kniha působí masivně – pět set stran o teoretické fyzice může odradit. Není však třeba se obávat. Kniha nabyla na objemu díky autorově snaze vše velmi pečlivě vysvětlit. Velkou důležitost připisuje i popisu geneze důležitých myšlenek a konceptů, což je chvályhodný skutek, který se v obdobných knihách příliš často nevyskytuje.
Text je doprovázen velkým množstvím vysvětlivek, doplňujících textových rámečků a ilustrací, které jsou velmi názorné.
Thorne je po celou dobu velmi seriózní a i „lechtivá“ témata na konci knihy popisuje s velkou vážností.
Knihu lze bez uzardění doporučit všem, kteří se o toto téma zajímají.

Komentáře (5)

kniha Černé díry a zborcený čas recenze

siena
09.07.2016

Díky za povzbuzení:) Byl to právě zkoušející matematik, který sice ocenil mé úsilí proniknout do nadroviny, ale zkonstatoval, že je zbytečné se s ní trápit...prostě je někomu dáno, jinému ne:)
A možná právě proto, zůstávají výše zmíněné "světy", pro mne krásně tajemné. I když nadšení takových matematiků je obdivhodné a jejich přednášky měly vždy velké kouzlo...A ráda, samozřejmě až teď, vzpomínám na podobné zkoušky. Ačkoliv jsem neodcházela vždy s tou nejlepší známkou, měla jsem pocit, že se mnou bylo diskutováno jako "rovný s rovným" a i takové dvě hodiny utekly jako voda...

Lector
09.07.2016

Rozumím. Já se zase trápil kvantovou mechanikou, konkrétně Schrödingerovou rovnicí, o níž jsem si s examinátorem vyprávěl neuvěřitelné dvě hodiny. :-(
Pokud se týká toho 3D, prostoru, buďte bez obav. Takřka 100 % fyziků si vícerozměrné prostory nedokáže představit také. Je to matematická konstrukce, kterou není v našich silách reálně interpretovat. Všechny ty analogie s "mouchou na povrchu balónku" velmi rychle končí, když jde o to nastínit, jak má vypadat čtvrtý (respektive pátý, stavíme-li na časoprostorovém kontinuu) rozměr. :-)

siena
09.07.2016

Mám být úpřímná? Až se to stydím říct, že po vykonané zkoušce, při které jsem si vytáhla, naštěstí pro mne, schůdnější otázku, už jsem se detailněji nezabývala. Pro člověka, který s odřenýma ušima zvládne třírozměrný prostor, všechny další "nadstavby" bývají problém...ale jak jsem zmínila, příjemný problém, i přes případné zlé sny:)

Lector
09.07.2016

Děkuji za příspěvek. Jsem poctěn, když moje recenze zavdala impuls k tak významné věci. :-) Přeji Vám, ať se seznam plní (bez dovolení jsem nahlédl) a ať máte dostatek času na čtení těch knih. Moje seznamy jsou v podstatě totéž. :-) Ta narážka na černou můru mě zaujala. Zabývala jste se tím detailněji?

siena
09.07.2016

Lectore, zajímavá recenze. Připomněl jste mi s ní dobu, kdy černé díry byly mou černou můrou:) Joj, co bych za podobné dnes dala. A přiměl mne, založit si seznam "Univerzita třetího věku"...