O zamilovaných sonetech chilského laureáta Nobelovy ceny a o strastech překladatů poezie

recenze

Výběr žánru poezie pro mě většinou není velice šťastným, a než se v mém životě pustím do dalších básní, dobře si to předem rozmyslím. Nicméně i přes náročnost četby to bylo někdy opravdu zajímavé. Neruda psal básně na mnoho motivů, ale proslavil se především milostnými až erotickými tématy:

Polibek za polibkem kráčím tvým vesmírem mdlým,
jdu přes tvé potoky, dědinky a pohraniční hvozdy
A moje plodivá síla se v prožitek rozkoše mění
(Pablo Neruda : Sonet č. XII, část "Ráno", Sto sonetů o lásce)

O sbírce
Pablo tuto sbírku věnoval své 3. ženě Matildě, která byla jeho životní láskou. Je rozdělena na 4 části pojmenované Ráno, Poledne, Odpoledne a Noc. Každá část představuje jednu etapu jejich vztahu a života. Básně v první části "Ráno" popisují začátek jejich vztahu, básně jsou více erotické a zamilované a v "Poledni" jsme svědky přechodu od lásky milenecké k lásce manželské.
V "odpoledni" se setkáváme s pozdnějším období jejich manželství, kdy byly přítomné
i problémy a hádky:

Nemiluji tě jen proto, že rád tě mám,
Jdu od milování k nemilování tebe,
Čekám tě netrpělivě, i když tě nečekám,
Srdce mě střídavě ohnivě pálí a zebe.
(Pablo Neruda : Sonet č. LXVI, část "Odpoledne", Sto sonetů o lásce)

V "Noci" se Pablo věnuje především myšlenkami na konec života a že i když je smrt rozdělí, jejich láska je věčná:

Má lásko, jestli umřu a ty budeš dál žít,
Má lásko, jestliže než já zemřeš ty dříve,
Nedovolme, ať bolest rozdrásá náš cit:
Všechno, co bylo s námi, ať zůstane živé.
(Pablo Neruda : Sonet č. XCII, část "Noc", Sto sonetů o lásce)

O mojí zkušenosti s četbou a o překladech poezie

Po přečtení sbírky Nerudových básní vím jedno velice jistě – opravdu nezávidím překladatelům poezie jejich práci. Musí totiž zachovat nejen obsah a použitá jednotlivá slova, ale i básnický styl, rytmus, atd.… A na příkladu této básnické sbírky jsem pochopila, že se to děje i na úkor celkového vyznění básně - čímž překladatele nekritizuji, jen poukazuji na to, že to může být docela nevděčná práce.

Jelikož se učím španělsky, rozhodla jsem se, že se pokusím básně přečíst dvojjazyčně. Většinou jsem si báseň nejdřív přečetla česky.
A musela jsem každý verš přečíst alespoň 3x, aby mi došel nějaký význam, pocit… abych báseň prostě trochu vstřebala a alespoň vzdáleně pochopila o čem je.

Až pak jsem si ji přečetla ve španělštině. Slova, která jsem neznala, jsem si pomocí slovníku v elektronické čtečce rychle přeložila a … báseň se pro mě stala zážitkem. Slova jakoby ožívala, obrazy se vynořovaly v mysli, a celé to prostě tak nějak hezky plynulo a sem tam zanechalo i trochu emocí. A většinou mi stačilo báseň španělsky přečíst jen jednou a to i přesto, že nejsem rodilý mluvčí, ani svou španělštinu nepovažuji za výbornou.

Když jsem se následně vrátila k českému překladu, zjistila jsem, kolik věcí a slov je tam úplně jinak, často je význam o dost jiný a možná i proto mi to nedávalo smysl. Překladatel si hold musel poradit tak, aby zachoval jasně danou strukturu sonetu, rýmu atd.… Pouštět se do takového projektu je skoro šílenství… A teď už se vlastně nedivím, proč se knihy od Pabla Nerudy u nás nedají sehnat v českém překladu v knihkupectvích. Jen některá vydání jsou dostupná v antikvariátech.

Jak už jsem zmínila, k poezii mě to nikdy netáhlo, moc mě nebavila. Poezie byla a stále je jedna z mála literárních žánrů / směrů, které mi prostě nic neříkají, a kterým se běžně cíleně vyhýbám (alespoň zatím). Přesto jsem ráda, že jsem si sbírku sonetů od Nerudy přečetla, mám větší představu o tom, proč je tak oslavován pro svůj talent.

Hodnocení originálu: 4*

Více na: https://sknihoukolemsveta.wixsite.com/page/post/o-zamilovan%C3%BDch-sonetech-chilsk%C3%A9ho-laure%C3%A1ta-nobelovy-ceny

Komentáře (0)