O vraždách lehce a s úsměvem

recenze

Vraždy, násilí a cizí neštěstí přitahují lidstvo od počátku věků. Spokojený život chce každý, ale nějaké to vzrušení je zjevně třeba a i počty zvědavců u rvaček, automobilových nehod či jiných neštěstí potvrzují stále tuto smutnou vlastnost lidstva. Na toto samozřejmě reagují autoři filmů, seriálů a samozřejmě také knih. Thrillery, horory, fikce a pak taky mnoho sborníků skutečných případů, ať již těch notoricky známých z našich luhů a hájů nebo těch méně známých ze zahraničí.

A právě ten poslední případ je útlá modrá knížečka staršího vydání, která obsahuje vcelku zajímavý kaleidoskop zlé vůle, okořeněný částečnou dramatizací v textu. Přiznám se, že po přečtení si nemohu uvědomit, že bych jediný z případů znala, ovšem kniha u nás vyšla v roce 1998 a ve druhé třídě by mi maminka asi těžko naservírovala tyto příhody, byť už jsem je tenkrát v novinách vyhledávala sama.

Babička z toho šílela.

Tak jako tak se nejedná o kauzy, které by byly všeobecně povědomé, to jim však neubírá na zajímavosti. Nejedná se také o podrobně rozebrané kauzy jako v případě fantastické série Viktorína Šulce a jeho rozbory sexuálně motivovaných zločinů (stále vyhlížím pátý díl), ale spíše o jednoduše popsané zločiny bez větší cesty do hloubky, něco jako nedělní příloha novin. V tomto ohledu jsem i toho názoru, že je to četba vhodná i pro citlivější jedince, byť je potřeba počítat s tím, že jde o příběhy opírající se o zločin vraždy a soubor se nevyhýbá ani neštěstím souvisejícími s dětmi.

Není však nutná průprava biologická, právní ani psychiatrická, jako u mnohých jiných publikací na toto téma, a kniha může duši toužící po nějakém tom krveprolití, ale ne zase tak moc, pomoci strávit třeba sobotní odpoledne na zahradě nebo chvíle u vody (bacha na děti). Příběhy mají potenciál vtáhnout čtenáře a nejsou zase tak dlouhé, aby jeden náhled nevěděl, kde je začátek a kde je konec.

Osoba vypravěče provází lehce krví zkropenou uličkou mezi jednotlivými osudy a i s pomocí přímé řeči uvádí dávné zločiny opět v život. Knížečka trochu klame tělem a na první pohled názvem i grafikou obálky působí jako opravdu čtení na úplné odlehčení. Tento dojem si dovolím poněkud zkalit, úplně tak jednoduché a lehké čtení to zase není.

I tak, pokud nejste milovníkem harlekýnek, či jak se to jmenovalo, ale zase se necítíte na těžký román, do boční kapsy kufru vsuňte tuto již starší záležitost a vyrazte na dovolenou kamkoliv, kde si třeba pod slunečníkem mezi obědem a odpoledním slastným bezvědomím ukrátíte příjemně chvíli čtením o cizím neštěstí.

Co více si o letním dnu přát.

Komentáře (0)