O havířských ďurách

recenze

"Tož to víš, havíři to měli těžké, sotva z jedné ďury vylezli, hned se hrnuli do druhé," řekl mi můj drahý s typickým ostravským přízvukem, který se naučil perfektně parodovat, když jsem si povzdechla, že jsem od přečtené Knihy Ester očekávala trochu něco jiného.

Když jsem mamince říkala své dojmy z knihy, zmínila jsem zajímavé prostředí staré Ostravy, ale také že v knize v jejich ulicích pořád někdo souloží nebo si na jmenované vystačí i sám. Maminka jen vykulila oči. Zkrátka televize ještě nebyla.

Ke knize jsem se dostala přes svůj patriotismus k Ostravě. Před lety byla na modré síti založena skupina, která sdružovala uživatele s láskou k tomuto městu, sdílejí se tam dodnes fotografie, vzpomínky i nadávky na vše možné a právě tehdejší správce napsal a vydal tuto knihu. Jako správný milovník všeho ostravského jsem po ní skočila a dostala se k ní tedy až teď. Zůstaly po ní dojmy a trochu pachuť.

Životní příběh židovské dívky Ester je nelehký. Vyrůstá sama s otcem, Židem odvrženým svou komunitou, v malém vlhkém domku a po finanční krizi v ještě menším a vlhčím domku na druhé straně řeky Ostravice. Na svých smutných toulkách ještě smutnějším městem potká anděla a ten jí dá dar. Může létat, než se zamiluje. Krása. Jenže jak si tak létá mezi okny, uvidí za jedním z nich souložící pár a najednou si také nesmírně přeje souložit. Ruce jí na dlouho nevystačí, tak se vrhne mezi temné uličky, mezi kterými poletuje od styku ke styku a kolem ní se stále odehrává a píše tak krásná poezie černého města. Ester je vynalézavá. Když se rozejde se svým německým chlapcem, neváhá to na louce zkusit i s dívkou.

Mezi tímto chodí do práce, po nocích létá a sleduje bídu i krásu Ostravy, horníky vylézající ze šachet, ušmudlané ženy a usoplené děti. A svůj svět, který se nedokáže propojit se světem ostatních Ostravanů. Ale nad tím vším se vznáší stín blížící se války...

Knížka je tenká a drobná, jako její hlavní hrdinka a stejně necudná. Atmosféra knihy je jedinečná a každého milovníka ostravské historie musí nutně chytit za srdce, každopádně cílí i na další orgány. Konec knihy samotné je krásný i tragický a oproštěný od všech tělesných potřeb, ukazuje osudy několika lidí, kteří jsou pevně spjati s osudem Ester. Zničila je válka i vlastní hříchy.

Pokud nad knihou Ester váháte, nechám Vás váhat úmyslně. Příběh je těžko uchopitelný i zařaditelný, protože bilancuje na hranici nostalgických vzpomínek a porna. Autorův styl tomu odpovídá a pokud nechtěl, aby kniha zapadla mezi další patetické žvásty, podařilo se mu to. Je otázka, zda má kniha šanci vůbec někam zapadnout.

Knihu jsem i přes rozpaky nehodnotila nijak nízko, protože je čtivá a příběh samotný zaujme, byť na otázku, jaká kniha je, jsem v různých fázích jejího čtení jen odpovídala ve stylu: "Teď to dělá s holkou, teď se dívá, jak to dělají jiní a teď to dělá sama." Muž se mě po několikáté takové odpovědi zeptal, co to čtu a že mě na čtenáře porna netipoval.

A právě pro tento výjimečný čtenářský zážitek Vám nakonec doporučuji nad knihou neváhat a ochutnat ji taky spolu s mourem, potem a tělesnými výměšky. Protože takový zážitek se zprostředkovat nedá. Takový se musí jen zažít.

Jako Ostrava samotná.

Komentáře (0)