Nuda, nuda, šeď, šeď, jak praví klasik

recenze

...a to jsem Hanu Whitton přečetla snad komplet. Ano, jde o červenou knihovnu, jako ostatně u většiny jejích knížek, ale Vyzvědačka mi připadá tak nějak "odfláknutá" - jako by to psaní autorku nebavilo. Zatímco u jiných jejích knih, jež vyprávějí velmi aromatizované a přibarvené příběhy o (většinou) reálných postavách, jsem měla pocit, že autorka příběhy svých postav do jisté míry sama prožívá a jsou jí blízké, s Aphrou zjevně nevěděla jak naložit. Přitom život této dámy byl nesmírně bohatý, pestrý a dobrodružný, ač složitý. S tématem by se mohlo určitě pracovat lépe. Toto vyprávění působí ploše, neemotivně, hlavní hrdinka se neustále ocitá tu v posteli, tu na lodi, tu v base, tamhle na plese... Nemá to šmrnc měla jsem z toho dojem, že se spíše jedná o předpřipravený rukopis, psaný v jakýchsi rozvitých bodech. To mě víc bavilo číst si o Aphře na netu :)

Komentáře (0)