Nový román Vadima Petrova aneb Svoboda nemuset

recenze Načítání (2018)

Nový román Vadima Petrova aneb Svoboda nemuset
(Několik poznámek ke knize Načítání)

Motto: „... and I have become comfortably numb.“ (Pink Floyd)

Migrace, pohlavní a digitální identita, drogy, fake news, aktivismus, stáří, manipulace, politická korektnost, média, propaganda, organizovaný zločin, kybernetické útoky, terorismus, ohavné prostředky posvěcené údajně vznešenými cíli. Skriptující králíčci, virtuální reality a zoufalá tíha svobody neručit ničím za nic...

Je toho dost, co Vadim Petrov naložil hrdinům své druhé knihy, která je tolik jiná, než jeho prvotina, a která přece s touto sdílí několik společných rysů. Tím prvním je ještě výrazněji mozaikovitý způsob vyprávění, při kterém autor poskytne čtenáři jen některé dílky skládačky, jejíž celkové rozměry navíc pouze naznačí. (Pocit „skládačky“ a „naznačování“ posiluje i hlavní výtvarná složka knihy, dle mého v daném kontextu velmi šťastně použité fotografie Veroniky Maškové, které někdy konkretizují či významově „zdvojují“ název příslušné kapitoly, někdy se zaměřují na detail z jejího obsahu, jindy zase působí jako kontrapunkt.) A za druhé, stejně jako ve své přiznané autobiografii, byť s prvky fikce, i zde Vadim Petrov zůstává středobodem vyprávění, a to nejen prostřednictvím svého zjevného alter ega, čerstvého důchodce Daniela. Kniha Načítání by totiž byla bývala mohla být velmi osobním esejem, kdyby autor nezvolil čtenářsky mnohem vstřícnější formu románu s rysy thrilleru. Zmíněný žánr pak použil jednak při charakterizaci jednotlivých postav a zejména jejich četných promluvách a dialozích k tomu, aby komentoval, zvažoval a polemizoval, někdy skepticky, jindy rozhořčeně, ale vždy bez moralizování, patosu či projevů rezignace.

Myslím, že nejdůležitějším tématem, jímž se autor ve svém novém díle zabývá, je zrádná pohodlnost „jiných realit“, v nichž se jeho hrdinové pohybují, či do nichž se z různých důvodů utíkají, a důsledky těchto „náhradních“ existencí. Mladý aktivista Adam, zasvěcený spolutvůrce a současně nevědomý dělník Sítě, žije převážně v počítačové virtuální skutečnosti a funguje v ní ještě „lépe“, když se do ní uchýlí prostřednictvím další jiné reality, drog. Jeho přítelkyně Eva coby bloggerka a influencerka aktivně pomáhá paralelní skutečnost virtuální reality vytvářet svou prací pro Síť, a coby aktivistka podílející se na squattingu, určeném primárně pro sdělovací prostředky – a možná pouze pro ně – navíc přispívá k utváření další formy jiné reality, té mediální. Danielova přítelkyně Claire si zase zdůvodňuje faktickou prázdnotu svého života zdánlivou osobní svobodou a kariérou u světově významné kosmetické firmy – tedy subjektu, který se rovněž významně podílí na výrobě virtuální skutečnosti. V jiných realitách – světě digitálním a spirituálním – se pohybuje i programátor a šaman Wang. A koneckonců sám Daniel (který vždy toužil pracovat pro zpravodajskou službu, neboť jej zajímá, „co je za rohem“, tam, kam není vidět – což lze, vzhledem k autorově profesní dráze považovat jak za vyznání, tak i žert), dospěje k rozhodnutí zkusit profesi filmového scénáristy – tedy stát se součástí oboru, který představuje jinou realitu per se!

Osudy hlavních postav se v závěru románu propletou a děsivý – a bolestiplný – zážitek, předznamenaný coby Čechovova pistole na zdi v první třetině knihy, má na všechny katarzní účinek, v jehož důsledku jsou redukováni na „pouhé“ lidské bytosti, obnažené a ocitnuvší se náhle mimo vězení i paláce jiných světů, ve „skutečné“ realitě. Vadim Petrov během prezentace svého díla v pražském CEVRO Institutu prohlásil, že nemá rád knihy, které pouze popisují problémy a kladou otázky, ale neuvádějí či alespoň nenaznačují jejich řešení nebo odpovědi. Jeho vlastní kniha nahlíží za roh mnohých otázek a problémů, aby se ukázalo, že jediné, co za nimi lze spatřit, jsou další nároží. S tou nejpodstatnější otázkou, trápící všechny jeho hrdiny od samého počátku vyprávění – aniž by si to ovšem uvědomovali –, se však vypořádává více než se ctí a svoji odpověď formuluje velmi srozumitelně. Kolik čtenářů pochopí, že je tato odpověď určena i jim?

DanD., dělník Sítě a uživatel Nokia 150 Single SIM

autor: Dan.D · 05. prosince v 19:21 · přečteno 227x

Komentáře (0)