Ničím speciální Specialistka

recenze

Pamatuju si, že Zatmění mě před lety bavilo. Sice ho mám zařazené mezi svými guilty pleasures, ale jednoduše mě něčím přitahovalo a z titulu Young Adult literatury jsem mu odpustila řadu chyb.

Další počin Meyeorvé Hostitel jsem četla v angličtině a přišel mi docela v pohodě, i když jsem ho vnímala podobně vlažně jako Casual Vacancy od J. K. Rowling. Zkrátka každá "první kniha po TOM fenoménu" musí mít určité mouchy.

Oproti tomu Specalistka mě vyloženě trápila. Dospělácký thriller si vážně představuju trochu jinak. Nebýt toho, že se vypravěč explicitně ohání, jak nemá rád klišé, ale sám se k nim až příliš často uchyluje, tak vypráví hodně banálním jazykem, který se neshoduje se samotným žánrem. Až přehnaně často používá trpný rod (a to nebude chyba překladu) nebo zcela banální metafory: “Ztuhla, široce rozevřenýma očima kmitala sem a tam jako vyděšený králík, který se snaží zjistit, odkud přichází nebezpečí. Ano, přesně takhle se totiž chovají drsné samozvané agentky a specialistky na vyslýchání.

Děj jako takový sice aspiruje na určitou míru drsnosti a autorka sem tam přihodí pár nechutných a bezcitných detailů (to přece špionážní romány musí, aha?), ale to absolutně nekompenzuje to, že příběh jinak nudí a čtenáři může být vcelku jedno, jak hlavní hrdinka dopadne. Aspoň mně to jedno bylo. Dočetla jsem do konce jen proto, že když už člověk jednou něco začne...

Komentáře (0)