Chandler ztracen v překladu?

recenze

Při běhání jsem dočetla (pardon, doposlechla) tuhle dlouho odkládánou autobiografii. Vyšla teprve nedávno, a podle některých náznaků v knize fakt rychle po tom, co ji Perry dopsal. Takže pokud se k ní dostanete v následujících měsících, bude dost aktuální.
Mohlo by to BÝT ještě smutnější?

Pro lidi, kterým byli Přátelé a Matthew Perry přinejlepším jedno, bude kniha jen (pod)průměrnou autobiografií plnou fňukání závisláka, kterej měl všechno, ale pořád mu to nebylo dost dobrý.
Pro fanoušky Chandlera Binga to bude (ráda bych věřila, že) upřímný vhled do toho, jak bývá genialita těžce vykoupená, a jak strašně moc někdo, kdo lidem rozdával (a díky neutuchající popularitě Přátel ještě hodně let rozdávat bude) smích, vlastně trpěl a sám ve své bezprostřední blízkosti – zejména dětského – smíchu moc neměl.
A v kontextu nedávných událostí ve mně závěr zanechal jen údiv nad tím, co se teda v těch posledních ani ne dvou letech stalo, že tenhle životní příběh skončil tak, jak skončil. A proč z některých náznaků v knize mrazí.
Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Rezervy v překladu i poslechu

Mimochodem, knihu jsem poslouchala česky ve skvělém podání Aleše Procházky (Rostislav Čtvrtlík, jehož hlas máme s Chandlerem spojený asi nejvíc, už bohužel knihu načíst nemohl), ale protože se mi zdálo, že se dost věcí ztratilo v překladu, mám v plánu ji ještě jednou (tentokrát přečíst) anglicky. Už po prvních pár řádcích, které jsem nakousla z ukázek, totiž „slyšíte“ toho Perryho, kterého znáte z Přátel a z rozhovorů. Slyšíte Chandlera. Sama jsem sice Přátele viděla hodněkrát v obou verzích a český dabing byl skvělý (sám Procházka Chandlera v několika dílech daboval), ale originál pořád vítězí.
Jestli je kniha stylisticky stejně nadupaná jako její začátek, pak si Perry s textem doopravdy vyhrál a schoval do něj víc slovních hříček, než pak dovolila čeština. A díky čtení třeba líp pochopím, proč se zdálo, že některé pasáže se v knize bezdůvodně opakují, jako by Perry zapomněl, že o nich už psal (a editor to nezachytil?). A tím pádem by autobiografie nemusela být nutně jen průměrná.

Komentáře (0)