Nezkrotná magie: pomalá romantika a poetický styl

recenze

Nezkrotná magie (2023) 4 z 5 / Suzanne
Nezkrotná magie

Hala, poslední žijící demiurg, tedy polobožské zvíře v podobě lišky, ničí úrodu, zabíjí zvířata i lidi. Ten, kdo ji zabije, získá bohatství, slávu a mrtvou halu. Margaret Weltyová je skvělou střelkyní a ráda by se do Půlměsíčního honu přihlásila, jenže účastnit se mohou pouze dvojice: střelec a alchymista. Margaret musí najít alchymistu, kterému může věřit, jenže ona ví, že alchymie nakonec každého zkazí.

Margaret je poloviční juadirka a účast na Honu by ji uvrhla do nebezpečí, jak ze strany krvelačné haly, tak ze strany lidí. Jenže její matka zasvětila život vytvoření kamene mudrců, a k tomu potřebuje právě halu. Pokud by ji Margaret ulovila, tak by možná matka konečně zůstala doma a byly by zase rodina.

Weston „Wes“ Winters zoufale potřebuje učednické místo u alchymistky Evelyn Weltyové. Chce se stát politikem a zajistit chudým a diskriminovaným lepší život – a to včetně vlastní rodiny. Politikem se ale může stát pouze vyučený alchymisty. Jenže místo Evelyn najde doma její dceru Margaret, která ho nemá ani trochu v lásce.

Margaretina matka každou chvíli odjíždí pryč a nechává ji samotnou, aby se o sebe postarala, jak umí. Margaret je proto uzavřená a praktická, má ráda samotu a poklidný život s pevně daným řádem. Wes je okouzlující, na první pohled lehkovážný a sebevědomý mladík, který se dokáže ze všeho vykecat a rád se točí kolem holek, takže Margaret nebetyčně rozčiluje.

Allison Saftová píše krásným jazykem a používá poetické popisy a příměry, takže před vámi doslova ožívá nádherná příroda, prostředí, barvy, vůně a atmosféra fiktivního světa inspirovaného 20. lety 20. století.

Nezkrotná magie vlastně není o honu na nadpřirozenou lišku. Děj plyne pomalu, akce tu najdete jen málo a z hlediska zvratů se toho moc nestane. Allison Saftová klade důraz na uvěřitelný vývoj postav, působivě vykreslené prostředí a pomalou romantiku. Ta se vyvíjí od prvotní nedůvěry přes spojenectví až k přátelství a lásce. Margaret s Wesem jsou na první pohled jako oheň a voda, ale ve skutečnosti mají hodně společného: oba jsou diskriminováni kvůli svému původu a náboženství, nesou si břímě z minulosti, snaží se zcelit své rodiny a dokázat jim, že jsou dost dobří. Nezkrotná magie také pojednává o nenávisti k náboženským a rasovým menšinám, o předsudcích, nerovnosti ve společnosti a komplikovaných rodinných i sourozeneckých vztazích.

Nezkrotná magie není úplně dokonalá, protože samotný Hon se odehraje až v závěru na pár stranách a řešení mi přišlo moc rychlé a snadné. Taky jsem čekala podrobnější vysvětlení záležitostí kolem haly a kamene mudrců a nějaké poselství. Největším problémem ale pro mě zůstává kýčovitá obálka.

Nenechte se obálkou odradit, protože pod ní se skrývá krásně napsaná pomalá romantika s uvěřitelnými hrdiny, dobře vybudovaným fiktivním světem, krásnými popisy přírody a nosnými myšlenkami. A navíc je Nezkrotná magie samostatný román, takže žádné netrpělivé čekání na další díl.

Komentáře (0)