Nevyplatí se být někomu vděčný.

recenze

Dva osudy lidí z opačných konců světa
Joyce Conwayovou pronásledují zvláštní vzpomínky - v duchu vidí uzoučké dlážděné uličky v Paříži, kterou nikdy nenavštívila. A noc co noc se jí zdá o neznámé blonďaté dívence. Tento pocit pokračuje i po propuštění z nemocnice, kde bojovala o život po strašlivé nehodě. Zůstala naživu, ale její manželství se po této události ocitlo v troskách.
Justin Hitchcock je rozvedený, opuštěný nepokojný muž. Po příjezdu do Dublinu, kde má přednášet o umění, se stane dárcem krve. Jednoho dne Justin dostane košíček muffinů s lístkem, na kterém je napsáno pouze jediné slovo: Díky. Zakrátko následují další pozornosti. Justin se rozhodne neznámého odesílatele vypátrat a výsledky tohoto pátrání mu navždy změní život.

I přesto že jsem si přečetla tolik komentářů, že kniha není dobrá, ani nestojí za přečtení, čekala jsem že mě autorka i děj překvapí a bude mě kniha bavit, bohužel mě to nijak neoslovilo, knihu jsem četla poměrně dlouho, ani jsem se nedokázala soustředit na děj. Už jsem knihu chtěla odložit, ale řekla jsme si že by mě zajímalo, jak to vlastně všechno dopadne.

Od začátku je děj nezábavný a nudný. Navíc je dost divné, dostat krev a hned mít toho druhého chutě, myšlenky, sny a vzpomínky. To by se v běžném životě nestalo a proto je děj tak divný. Na začátku se poznají a setkají na stejném místě, ve stejný čas, dokonce i spolu mluví, ale pak se celou dobu míjejí a hledají se. Bylo jasné že se ti dva potkají až na posledních stránkách.

Když už se konečně Justin dozvěděl kdo mu ty dary zasílá a kdo je jeho neznámá dívka v červeném kabátu, všemu se vysmál, udělal z Joyce blázna který si vymýšlí, začala jsem si pro sebe říkat, jestli toto autorka považovala za skvělý děj. Po měsíci se sice přišel omluvil a donesl i kytku, tím tedy příběh skončil a dál už nic.

Nejspíš sem Vás od knihy odradila, ale každý by si měl udělat svůj vlastní názor na knihy, proto si knihu přečtěte jestli to máte v plánu a udělejte si svůj vlastní názor, třeba by zrovna Vás mohla bavit.

Komentáře (0)