Nevítaný host

recenze

Thomas a Saskie si užili týden dovolené a teď se vrací domů. Nejdříve to nevypadá, že by v domě bylo něco jinak, kromě podivného zápachu. Ovšem to není nic divného, když člověk přijde do domu, ve kterém se týden nevětralo. Ale jsou tu i další drobnosti. Přendané kosmetické potřeby a přestavěný nábytek. Ale než stihnou něco udělat, Thomas dostane ránu do hlavy a Saskie je unesena.

Jenže Thomase rána do hlavy nezabije a po několika týdnech se probírá z bezvědomí. Je znechucen z toho, že někdo žil v jeho domě a že nedokázal Saskii ochránit. Odmítá si vydechnout třeba i jen na chvíli, dokud se k němu jeho milovaná Saskie nevrátí. Snaží se jí hledat tak usilovně, že z toho začne skoro bláznit.

Mám moc ráda thrillery a přesto, že v každém najdu něco nového, příběhy se většinou více či méně podobají. Ovšem když jsem si přečetla anotaci knihy Host, přišlo mi, že tohle tu opravdu ještě nebylo. Člověk obývající domy lidí, jež odjeli na dovolenou a snažící se žít jejich životy? To pro mě byla naprostá novinka, a tak jsem neváhala a na knihu se vrhla.

Host je napsaný v er formě a ve vyprávění se střídá opravdu velké množství postav. Thomas, Saskie, detektivové, zločinec a další oběti. Je jich doopravdy hodně a popravdě je to dost velký zmatek. Především proto, že je v jedné knize bez ladu a skladu obsazeno mnohem víc příběhů, než na první pohled vypadá. A když je něco tak chaotického, člověk má problém uspořádat si myšlenky, ujasnit si ve které části příběhu zrovna je, a to rozhodně brání v tom, abych se do knihy mohla začíst a užít si jí.

Právě díky té neuspořádanosti se mi moc nelíbil ani příběh. Uznávám, že pojetí celé knihy bylo zajímavé, ale zpracování mi jednoduše nesedlo. V některých případech je skvělé, když kniha obsahuje víc pohledů a víc zápletek, ale v tomto případě to nic dobrého nepřineslo. Kdyby se autor soustředil jen na jeden příběh a třeba i z jednoho pohledu, byl by příběh podle mě mnohem lepší a asi by se i lépe četl. Takhle jsem z něj bohužel skoro nic neměla.

Nevylepšily to ani postavy. Některé byly v knize moc krátce na to, abych se o nich mohla dozvědět něco víc, jít do hloubky. A jiné, jako třeba Thomas nebo pachatel, byly v knize sice skoro furt, ale autor se tolik soustředil na jeden nebo dva jejich konkrétní rysy, že o těch ostatních v knize opravdu nic nebylo. Všechny postavy tedy byly takové ploché, bez života.

Čekala jsem od knihy Host opravdu hodně, ale bohužel jsem se zklamala na plné čáře. Sice má kniha i nějaké klady, ale zápory bohužel převažují a rozhodně se nemám v plánu k této knize ještě někdy vracet. Možná, že by se někomu právě ten chaos, který kniha nabízí líbil, ale já mezi takové lidi bohužel nepatřím. Mě Andreas Winkelmann zklamal a myslím, že příště se raději podívám po jiném autorovi.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.

Komentáře (0)