Nevědomost ubíjí

recenze

Amnézie (2016) 4 z 5 / Jack333
Amnézie

Čekání. Ta nejistota toho, co může přijít a co každému z nás může vzít či snad i dát. Je to stresující a ubíjející zároveň, když nic netušíme a přitom se to blíží ohromnou rychlostí k nám. Co přinese budoucnost tentokrát?

Vincent Ruiz, nám již mnohokrát známý detektiv, se probouzí na nemocničním lůžku a trpí krátkodobou ztrátou paměti, ze které se nemůže jen tak vyhrabat. Dostal se tam poté, co se málem utopil v Temži, když ho postřelili během vyšetřování. On netuší, proč se tohle všechno semlelo, jen útržky mu říkají, že to má co dočinění se třemi roky nezvěstnou Mickey Carlyleovou.

Skvěle rozehrané drama, které neopouští napětí ani na malou chvilinku. Neustále jste ve střehu, neboť vše kolem se přiostřuje. Hlavní hrdina je pojat natolik dobře, že se s ním snadno ztotožníte, i kdybyste jej v minulosti neznali, a to i přestože se občas dostáváme do časů velmi dávných, tedy do knih předchozích.

Záporná postava v podobě mafiána Alexeje také není špatně zvládnuta, ale chybí jí trocha věrohodnosti a větší propracovanosti. Možná je to tím, že nedostala tolik prostoru, jak by si ve skutečnosti zasloužila.

*
„Dítě? Ano. Lidé to nečekají, ale stává se to. Dokonce i z pomyšlení na to, že musí do školy, se jí dělávalo špatně. Bolelo ji na prsou, tlouklo jí srdce, zvedal se jí žaludek, nemohla popadnout dech. Většinou jsem pro ni musela zajít až do třídy a vyzvednout ji na stejném místě, kde jsem ji opustila.“
Málem jí zase vyhrkly slzy, ale zvládla to. Ženy a slzy – to není nic pro mě. Někteří muži prostě obejmou ženu kolem ramen a zbaví ji tak alespoň části její bolesti, ale já ne. Kéž by to bylo jinak.
Zdálo se, že na Rachel už toho bylo příliš a každou chvíli se zhroutí. Nehodlala to ale udělat přede mnou. Rozhodla se ukázat mi, jak silná dokáže být. Nepochyboval jsem o tom.
*


Byl jsem ve velkém očekávání, kam může Michael Robotham svůj příběh tentokrát dotáhnout. A on ho rozehrál zase tak bombasticky, ač to občas trochu zaskřípalo, když se člověk trochu motal v bludném kruhu, že se nemusí za co stydět. Nakonec jeho další kniha nezůstala oproti těm ostatním pozadu a prostě stojí za to, nejen se do ní začíst, ale především zažít s každou stránkou dokonalou hru s nádechem psychologie a tajemství, které vede až do temných uliček londýnského City.

Komentáře (0)

Přidat komentář