Nevědět nic, do všeho mluvit

recenze

Nevědět nic, moci vše! (2003) / adramelech
Nevědět nic, do všeho mluvit
Tuto recenzi jsem napsal hned po vydání knihy. Visela někde na webu, ale už ji tam nedokážu dohledat. Vkládám ji tedy sem.

V nakladatelství Trigon vyšel pod titulem Nevědět nic, moci vše! dlouho očekávaný výbor z povídek, pojednání a korespondence Gustava Meyrinka. Kniha je rozdělena do čtyř oddílů: Povídky a texty, Texty z pozůstalosti a Dopisy Gustava Meyrinka Oldřichu Neubertovi z let 1926 – 1932. Soubor uzavírá doslov D. Ž. Bora, který je zároveň ediční poznámkou.
V tomto doslovu se praví, že „Meyrinkovy texty, otištěné v tomto svazku, buďto nikdy v českém překladu nevyšly, nebo přeloženy byly, ale vyšly pouze jedenkrát v třicátých letech minulého století.“ Pokud jde o první oddíl knihy, není to vůbec pravda. Povídky Mistr Leonhard, J. H. Obereitova návštěva u pijavic času a Kardinál Napellus vydalo, spolu s dalšími Meyrinkovými povídkami, v roce 1996 nakladatelství Aurora v knize, která nese název první ze zmíněných povídek. Samotný Mistr Leonhard pak ještě vyšel, pokud mne neklame paměť, dokonce i v Trigonu, tuším že v bibliofilské úpravě. Další povídka, Albino, byla otištěna, arci pod titulem Albín, v knize Neviditelná Praha, kterou roku 1993 vydalo nakladatelství Argo. Poslední z povídek, Brána u Fénixe, spatřila v české podobě světlo světa ve sborníku Logos v roce 2002. V tomto směru nepřináší kniha tedy nic nového a čtenář, který je obeznámen s Meyrinkovým dílem, je navíc nucen konstatovat, že editor je buď neinformovaný nebo mystifikuje. Povídky jsou ovšem výborné a milovníci Meyrinkova díla si je jistě rádi znovu připomenou.
Druhá část obsahuje texty z Meyrinkovy pozůstalosti. Nesmrtelnost je novinovým článkem o mystice, Žernov pojednává o józe, a Stupnice síly vůle je kratičkým fragmentem či spíše konceptem studie, kterou autor o těchto tématech zamýšlel napsat. Text Šri Ramakrišna je Meyrinkovou předmluvou ke knize Carla Vogla Sri Ramakrischna, Der letzte Prophet z roku 1921. Následující krátký zlomek, Dějiny světa, je náčrtem patrně humoristické povídky. Tuto část uzavírá rozsáhlejší text Proměna krve, která je jakousi Meyrinkovou duchovní autobigrafií. (Rozsáhlá ukázka z ní vyšla rovněž v revue Logos.) Je dobře, že se český čtenář může s těmito texty seznámit, i když s výjimkou Proměny krve jde o pouhé „výškrabky“, které budou zajímat asi jen hrstku odborníků, jimž jistě neunikne, že nejdůležitější pasáže z Proměny krve publikoval Meyrink časopisecky, a to v literárně dokonalejší podobě; české překlady lze najít v knize Dům alchymistův (Argo 1996).
Opravdovou novinkou je soubor Meyrinkových dopisů Neubertovi, z nichž česky zatím vyšel pouze dopis z 25. 7. 1932 (viz Dům alchymistův). Pisatel se v nich věnuje převážně dvěma tématům: mystice a své neutěšené finanční situaci. Mystickou stránku si netroufám hodnotit, nejsa mystikem, druhé téma snad někomu může přijít dojemné, ale člověka, který důvěrně zná prakticky totéž z vlastní zkušenosti, to spíše nudí, a on jen lituje, že dobročinní Neubertové už vymřeli. Zarážející jsou občasné, naštěstí jen vzácné Meyrinkovy poznámky k ekonomii a politice, které až šokují svou naivitou. Ono to cvičení ásan sice možná aktivuje čakry, ale určitě se z něj nezmoudří. Kéž by se byl Meyrink raději vyjadřoval jen k mystice! O čtvrté části knihy (tj. doslovu) bylo již povězeno výše.
Celkový můj dojem z tohoto edičního počinu nakladatelství Trigon je tedy poněkud rozpačitý. To, co je zde dobré, není nové, a to, co je tu nové, není zase příliš dobré. Stručně řečeno: čekal jsem od toho víc.

Komentáře (0)

kniha Nevědět nic, moci vše! recenze