Nespoutané Slovensko

recenze

Naši nejbližší sousedé, pokud jde nejenom o geografii, ale také o jazyk a kulturu, nejsou jednoduchým národem k porozumění. Na jednu stranu máme jako národy společného mnoho i s kusem historie, na tu druhou se stále jedná o svébytné území a jeho obyvatelé jsou stejně sví, jak jim připadáme my. Mnohdy je těžké si vzájemně porozumět, a proto jsem ráda, že v tomto opravdu velice pomáhají knihy jako je Slon na Zemplíně reportéra a novináře Andreje Bána, který neváhal vyjet do nejvzdálenějších regionů Slovenska, které mnozí opovržlivě nazývají jako „zaostalé“.

Ale jezdit prstem po mapě je velký rozdíl oproti tomu tam skutečně přijet a poznat, jaké to či ono místo a jeho obyvatelé jsou a autor knihy neváhal toto několikrát udělat. Vznikla tak trochu road trip kniha k východním hranicím Slovenska a Ukrajiny, která mapuje historii i současnost regionů, kam na dovolenou nepojedete.

Ovšem po přečtení drobné knihy možná začnete přemýšlet, že by to byla chyba.

Vyjmenovávat všechna města i městečka, která byla v sérii reportáží představena z různých úhlů, asi nemá příliš význam. Není se čím chlubit, ale přiznávám na rovinu, že některá znám jen z cílových stanic uvedených na vlakových spojích odjíždějících z hlavního nádraží mého rodného města. A některá zase z hororů Jozefa Kariky, který do nich jako do temných míst umisťoval své hororové fantazie. Ani jedno nehraje oněm místům příliš ku prospěchu a nikdy mě nenutilo se zajímat blíže.

Jedná se přitom o místa se zajímavou a mnohdy velmi dlouhou historií, která si zaslouží mnohem více pozornosti. Jsou však také místa, kterým se dostalo pozornosti takové, o jakou nikdy nestály a popisy mafiánských praktik aplikovaných na sedláky a podnikatele ze strany tehdejší vlády Róberta Fica vyrážejí dech. Každopádně asi ne dostatečně, soudě dle událostí posledních měsíců.

Autor knihy provádí čtenáře v první osobě a ukazuje historii do hloubky, jaká je nutná pro pochopení lokálních reálií. Někde se stačí podívat do devadesátek, jinde připomene až středověk dle toho, jak moc to má dalekosáhlý význam. Nejednoho tak překvapí že v těchto zapadlých regionech v šílené sociální i hospodářské situaci jsou vepsány úžasné příběhy a jejich přehlížení škodí všem.

Knize nejde o lacinou senzaci ani šok, je to poklidná cesta neklidnými dějinami a mnohde ji lemují mrtví. Některé reálie ze slovenské historie bude nutné si dohledat, jiné jsou v rámci společných dějin bolestivě známé i u nás. Poselství krátkých reportáží a malé mapky v úvodu je však jasné.

Slovensko má své místo na mapě Evropy a má stále co světu říct svými dějinami. O těch velkých mezinárodního významu leckdy víme. Ty malé a lokální jsou však svou osobitostí v mnohém důležitější pro naše životy. Nejenom svou podobností, ale také poselstvím, které je bohužel snadné přehlédnout či zapomenout.

Komentáře (0)