Nepravděpodobně úžasný příběh

recenze

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye (2012) / Boboking

Britská autorka Rachel Joyceová má za sebou dvě desítky rozhlasových her, z nichž asi nejznámější je „To Be a Pilgrim“, za kterou získala v roce 2007 cenu Tinniswood Award.  Hra, kterou napsala pro svého otce umírajícího na rakovinu, se stala základem jejího prvního románu „Nepravděpodobná pouť Herolda Frye“ (orig. The Unlikely Pilgrimage of Harold Fry, 2012). Tento neuvěřitelně lidský příběh o naději se stal jednou z největších senzací na knižním trhu ostrovního království. Není divu, že byl nominován mezi dvanáct nejvýznamnějších literárních počinů pro udělování světově uznávané literární ceny The Man Booker Prize za rok 2012.    Život Harolda Frye, pětašedesátiletého důchodce z poklidného pobřežního městečka na jihu Británie, se změní jednoho krásného jarního dne. Ve schránce našel dopis adresovaný přímo pro něj. Nejen že soukromé dopisy dneska už moc nikomu nechodí, ale ještě přišel z nějakého severoanglického městečka, o kterém nikdy neslyšel. Ale o autorce ručně psaného listu slyšel. Byla to jeho bývalá spolupracovnice Quennei, jež se s ním tímto dopisem vlastně loučí, neboť v tamějším hospici umírá na rakovinu. Její krátký vzkaz Heroldův monotónní život naprosto rozhodí. Nejenže neví, jak na takovou zprávu reagovat, ale otvírají se jím i špatně zahojené rány z dávné minulosti. Spěšně napíše krátkou odpověď, nacpeji do obálky a hned se celého problému chce zbavit tím, že ji okamžitě chce vhodit do nejbližší poštovní schránky. Osobně ale cítí, že odpověď je nejen banální, ale snad i trapná. Trapná jako jeho celý život, který se mu začíná jevit jako naprosto promarněný a zbytečný. Míjí jednu schránku za druhou, poněvadž ví, že by mohl udělat něco jiného, lidštějšího. Snad poprvé ve svém životě. Pak narazí na benzínce na mladou prodavačku, které se svěří se svým zoufáním. A její názor mu ukáže, co by měl udělat správně. A tak z původního pouhého hození dopisu do nejbližší schránky se stane pěší pouť dlouhá přes šest set mil. Cesta zaprvé fyzická, ale taky především cesta naděje a znovuobjevení.  Starý muž, který jen tak mokasínech jde hodit dopis do schránky, se domů nakonec vrátí po mnoha a mnoha týdnech. „Neuvěřitelná pouť Herolda Frye“ je nejen příběhem o hledání pozitivního v životě, ale je to hlavně obyčejné svobodě a o něčem tak přirozeném, jako je prostá chůze krajinou. „Nemyslel na nic, alespoň na nic, co by se dalo vyjádřit slovy. Pouze byl. Cítil v ramenou slunce, pozoroval nehlučný let poštolky a nohy samy přenášely váhu z paty na špičku a střídaly jedna druhou, nic víc. Chůze se stala součástí jistoty, že dokáže Queenie udržet při životě, a jeho tělo rovněž.“
 Je to až dojemný příběh, který ale nepostrádá i množství úsměvných kapitol. Joyceová totiž nenapsala jen knihu o monotónní cestě po Anglii, ale díky neustálým návratům do Haroldovy minulosti, především spojených s jeho synem, taky příběh značně dramatický, plný postav, jenž potkává na svojí cestě bez jakéhokoliv běžného materiálního či finančního zajištění. Tento skvostný příběh o naději, o kráse krajiny, o různorodosti dnešní společnosti, o odhodlanosti pomoct, pro Knižní klub – Euromedia group přeložila Naďa Špetláková.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---