Nemocné srdce Evropy

recenze

Německo páchá sebevraždu - Jak dáváme svou zemi všanc (2011) / Lector (604 views)
Nemocné srdce Evropy
Renomovaný německý politik, manažer, ekonom a myslitel Sarrazin vydáním této knihy před pěti lety v Německu rozbouřil veřejné mínění a zároveň spáchal svoji společenskou sebevraždu. V politicky korektním a pokryteckém prostoru umístil text, který je otevřený a zabývá se tématy, která jsou vnímána jako tabu. Společnost chce být klamána a vždy se najde dost politiků, novinářů a různých názorových vůdců, kteří ji tuto službu rádi poskytnou. Autor se vydáním této knihy těmto hloupým praktikám vzepřel.
Sarrazin se rozhodl analyzovat demografický vývoj německé společnosti s dopady na ekonomickou, politickou a kulturní stránku společenského života současného i budoucího.
Rozsáhlý text nabízí hypotézu, že Německo ekonomicky slábne (a bude slábnout ještě mnohem dramatičtěji) a za tímto jevem stojí především nevhodná sociální a imigrační politika německého státu.
Autor krok za krokem postupně rozebírá jednotlivé aspekty daného tématu: společenského zřízení, demografický profil a vývoj, systém vzdělávání, systém výplaty sociálních dávek a v neposlední řadě pravidla určující imigrační politiku. „Neštítí“ se také sáhnout po evoluční biologii, aby poukázal na některé biologické předurčenosti člověka, což je vždy na pováženou a funguje to jako rudý hadr na všechny zastánce rovnosti člověka.
V knize však nejde jen o názory a domněnky, které by si autor takříkajíc cucal z prstu. Text obsahuje stovky tabulek a grafů ilustrujících jednotlivé oblasti. Ano, lze si klást otázku, zda autor při jejich výběru nepostupoval účelově s cílem vybírat data, která podporují jeho hypotézu. A odpověď je jednoduchá – vybíral. Sarrazin si nekladl za cíl vytvořit názorově vyvážené dílo. Chtěl v přemíře názorů stranící jednomu směru vytvořit věcnou a přitom polemizující protiváhu. Je zřejmé, že dat podporujících jeho závěry je tolik a jsou natolik jednoznačná, že nelze pochybovat o podstatě věci a kvalitě popisovaných jevů. Můžeme diskutovat pouze o jejich kvantitativní stránce.
Sarrazinův styl je působivý: místy faktografický až suchopárný, jinde velmi jadrný a vzbuzující emoce. Na mnoha případech si vypomáhá konkrétními kauzami – citacemi aktérů z obou stran.
A k čemu tedy autor dospěl?
Německý stát je dle něho velmi štědrý, benevolentní a tolerantní. Toleruje vyplácení vysokých sociálních dávek lidem, aniž by je motivoval k vlastní ekonomické aktivitě. Podporuje je ve vysoké fertilitě a tím vytváří ideální podmínky pro nárůst populace s odporem ke vzdělávání a nižším IQ. Nevhodná imigrační politika přivádí do země masy nekvalifikovaných přistěhovalců, kteří jdou do Německa jen proto, aby parazitovali na jeho sociálním systému. Jde o převážně o imigranty z Turecka (pozor psáno v r. 2011), zemí Blízkého a Středního východu a Afriky. Tato přistěhovalecká vlna, na rozdíl od lidí přicházejících v minulosti z NDR, Východní Evropy nebo dálněvýchodních asijských zemí, obsahuje kvanta lidí s vysokým náboženským – muslimským nábojem – neochotných vzdělávat se (naučit se jazyk), pracovat a integrovat se do společnosti, naopak se sklony k izolaci a opovrhováním společností, která se k nim chová takto vstřícně. Autor srovnává německou imigrační politiku s politikou USA a Kanady a poukazuje na to, že zatímco do obou těchto zemí přicházející (z uvedených kulturních okruhů – především muslimských zemí) pouze intelektuální špičky ochotné se začlenit a přinášející s sebou rozvojový potenciál, Německo ve velkém absorbuje skupiny lidí, které mají problém s uplatněním ve svých domovských zemích (a co teprve rok 2015?).
Výsledkem je stav, kdy poměrně dramaticky narůstá podíl spodních vrstev společnosti závislých na sociálních transferech bez motivace pracovat a bez motivace vzdělávat se. Úměrně tomu se snižuje podíl vyšších vrstev stranících vzdělávání a s velkým podílem na technologickém a ekonomickém rozvoji Německa. Současné populační trendy, sociální systém a vzdělávací systém tento stav ještě posilují a dávají velmi malou naději na zlepšení. V horizontu několika málo generací (matematika je neúprosná – stačí jen propočítat populaci na základě rozdílných indexů porodnosti různých skupin obyvatelstva) bude Německo zemí s menšinou autochtonního obyvatelstva s většinovým podílem populace z Turecka a dalších zemí Střední a Blízkého východu a severní Afriky. Bude zemí, odkud odplyne kapitál a zbude v ní několik desítek miliónů lidí natahujících ruku.
Oceňuji odvahu nakladatelství Academia vydat překlad této knihy i nás. Na první pohled by se mohlo zdát, že se nás to netýká, ale to je mýlka. Ta kniha je také svým způsobem o nás. I u nás se najde dost různých „ombudsmanů“, kteří nevidí do budoucnosti dále než několik měsíců. A přestože se v mnohém svému velkému sousedovi snažíme nepodobat, jsme mu navzdory všemu podobní až příliš.
Na obálce této knihy by mohl stát varovný nápis: „Ministerstvo rovných příležitostí varuje: Tato kniha není určena egalitářům.“

Komentáře (0)

kniha Německo páchá sebevraždu - Jak dáváme svou zemi všanc recenze