Naděje a sebevraždy.

recenze

Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce.
Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.

Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba při tom učiní zajímavé objevy...

Knihu jsem si půjčila od kamarádky a protože hodnotím knihu nejprve podle obálky, začala jsem se na knihu těšit.

Ze začátku jsem byla velmi překvapená, přece jenom to nebyl můj šálek kávy a už ze začátku knihy jsem podléhala depresím a smutku, má tato knihy, tyto stavy vyvolat?

Ale překvapilo mě, jak děj rychle utíkal, jako by se kniha četla sama, byla jsem tak rychle na konci, až jsem byla překvapená. Rozhodně jsem se u knihy nenudila. Hodně se u této knihy zamyslíte a budete přemýšlet nad tím, jestli se dalo něco udělat, aby tak kniha neskončila.

Rozhodně vám doporučuji si přečíst na konci pár stránek o tom, proč autorka začala psát na takové téma. Budete překvapený, kolik si toho prožila a jak moc je silná.

Kniha byla příjemná a oddechová. Finch měl prostě svoje nálady a Violet byla tak moc ráda že ji někdo chápe a má ji rád.

Na konci fakta o tom, že je někdo neoblíbený a pak se mu něco stane a lidé co na něho byli zlí a vysmívali se mu, najednou jsou ti co ho měli rádi a tak moc jim ten dotyčný chybí. Lidé potřebují pochopení a lásku, ne jen proto že to je samozřejmostí ale i proto že když to lidé nedostávají, můžou špatně skončit.

Jak kdyby mi občas přišlo, že čtu knihu od Johna Greena a jak kdybych se vrátila zpátky ke knize Papírová města a Hledání Aljašky.

Co dál říct o knize? Je zajímavé se dozvědět spousty informací o kterých nevíme, také číst knihu na toto téma je jen pro silné povahy.

To že kniha dopadne tak jak dopadla, tak s tím sem nepočítala, myslela jsem že se dočkám šťastného konce, ale nejspíš to ke knize patří, jinak by to nebylo ono.

Je to zajímavé, zvláštní, pozitivní a smutný. Ale je to i zmatené ale i lákavé, proto je kniha tak neodolatelná a všichni si ji chtějí přečíst.

Dlouho po dočtení knihy, ve vás děj stále zůstává a stále nad tím přemýšlíte.

Přečtěte si a přesvědčete se sami o tom, jestli je knížka dobrá nebo spíše průměr.

Komentáře (0)