Na hraně mezi fakty a fikcí.
recenze
Hotel Atlantic (2023)
/ incognit
Vždy se trochu bojím knih, které jsou založeny na faktech, protože si myslím, že to autora hodně limituje a limituje to také dej a vedení příběhu, ale právě tato okolnost Báře Šťastné nabídla zábradlí (byť trochu i mantinel), kterého se při vyprávění mohla přidržovat. Událost (cestu lodí s Židy do palestiny), která je sama o sobě dramaická, líčí skrze osobní příběhy dvou dívek, což vyprávění zlidšťuje a od literatury faktu přesová do kategorie románu. Kniha je psaná čtivě a na rozdíl od tématu není nikterak ponurá. Možná mi v ní chybí trochu odstupu (možná nadhledu), poetičnosti a atmosféry doby jak ji znám z jiných válečných románů (Aškenázy, Fischl, Grass, Werfel), ale to je nejspíše dané tím, že cítila zodpovědnost vůči faktům a pietu vůči skutečným aktérům událostí, které popisuje, ale to je jen otázka očekávání a vkusu čtenáře. Považuji dílo za záslužný a literárně dobře zvládnutý. Za pročtení rozhodně stojí.
Hotel Atlantic
Barbora Šťastná
Když ti život roztrhá válka, trefíš ještě domů? Na konci listopadu 1940 se v přístavu v palestinské Haifě potopil zaoceánský parník Patria, na jehož palubě byly skoro dva tisíce židovských uprchlíků. Mezi nimi i velká skupina Čech... více
