Možnosti upřímnosti (a) milostného románu

recenze

Možnosti milostného románu (2019) 5 z 5 / Petra21
Možnosti milostného románu

Subtraktivní míchání barev tří základních odstínů. Zkrátka oku lahodící prolínání, možnosti těchto spojení, obrovský černý střed. Během každodenní procházky mezi regály přeplněnými originálními i nudnými obálkami zkrátka vyčnívá. A díky Hostu za to!

Vlastně nechci psát bezemoční pokus o analýzu jazyka a formy ani se zabývat jednotlivými pasážemi pokryteckým drobnohledem někoho, kdo podobnou knihu nemá šanci zplodit (byť v tomto případě střídání stylu a jazykové brilantnosti by taková výzva představovala chutnou lahůdku). Nechci ani zastírat své otevřené nadšení. Bylo by krajně nevhodné šetřit s upřímností, když ji Jan Němec tak štědře rozdával. Pravdou je, že jsem nadšená, radostně dojatá, přemile překvapená, jednoduše okouzlená.

“...Samozřejmě, že bych tě se skřípěním zubů nechal žít.”
“Se skřípěním zubů? Nepřál bys mi to nejlepší?”
“Například aby sis našla někoho, s kým budeš šťastnější než se mnou?”

(Němec Jan, Možnosti milostného románu, Brno 2019, s. 406.)

Brněnský spisovatel čtenáře provází v kapitolách svého vlastního života, který není nijak abnormální ani dobrodružný. Dokonce by se dalo poukázat na jeho fádnost na rozdíl od většiny hrdinů i antihrdinů, jejichž počínání čtenář sleduje se zatajeným dechem. Děj naopak působí průhledně, nelze očekávat ani gradaci školního typu slohové práce, ani “nečekané rozuzlení”. Nejspíše právě tohle představuje hlavní důvod, proč se mi román stal tak blízkým společníkem. Uvěřitelnost a vlastní projekce považuji za hlavní rysy textu, který se svou formou i obsahem skutečně podobá Dílům (sic!) jiného velikána z Brna (ano, skutečně mám na mysli Milana Kunderu).

Přestože Jan Němec nepřekvapil českou literární scénu poprvé, myslím, že nyní doslova vyrazil dech. Nejen že učinil něco v dnešní době sociálních sítí opravdu nevídaného: prozradil na sebe i ty ne příliš lichotivé vlastnosti, horší stránky vlastního já, zlozvyky ve stylu guilty pleasure. Navíc si dokázal udržet odstup sám od sebe a prolnout intimní příběh dvou mladých lidí s esejisticky laděnými pasážemi. Díky jeho otevřenosti, pravdě a upřímnosti má nyní tolik čtenářů dojem, že Jana Němce skutečně dobře zná. Protože kolik toho o sobě jsme schopni prozradit? Myslím tedy toho horšího v nás...?


Díky Jendo za tu možnost vnímat samu sebe skrze Tvou upřímnost. Děkuji Vám za obrovský literární počin.

P.L.

Komentáře (1)

mahdal
mahdal
21.02.2020

Trošku mi u této recenze chyběl větší rozptyl, u takto mnohovrstevnatého románu by to jistě stálo alespoň za snahu. Hodnotit román jen jako jakousi intelektuální zpověď je sice možné, ale zdá se mi to příliš zjednodušené. (Tím nechci říci, že recence je špatně napsaná, nebo nepromyšlená, jen s ní pouze polemizuju). Upřímně však souhlasím s obdivem obálky a autorova jazyka. Přirovnávat Němce ke Kunderovi je velmi zajímavé, ale zdá se mi to předčasné. Počkáme, s čím Němec přijde dále, rozhodně se ale moc těším!