Mors irrumat omnia

recenze

Devátý spolek (2020) / Kikina182
Mors irrumat omnia
Alex od dětství vídá duchy, kvůli čemuž se její život ubíral jiným směrem, než by si kdy pomyslela. Nikdy nedodělala školu, a aby od nich měla alespoň na chvíli klid, utápěla se v alkoholu a požívala lehčí i tvrdší drogy. Vše se ale změnilo, když ji našli v jejím bytě polomrtvou vedle několika dalších obětí, jejichž smrt nikdy nebyla objasněna.

Alex dostala nabídku, díky které se i přes své minimální vzdělání stala studentkou univerzity Yale. Získala pozici Danteho, což znamenalo, že její prací se stalo dohlížení na tajné spolky, které si zahrávají s okultismem. Alex je však ze všech členů těchto spolků jediná, kdo dokáže vidět duchy, aniž by kvůli tomu vypila obzvlášť složitý lektvar.

Jejím Vergiliem, který ji měl vše naučit, byl Darlington. Ovšem ten zmizel a tak je teď Alex na všechno sama. Musí zajistit, aby všechny rituály probíhaly řádně a spolky nepřekračovaly své pravomoci. Už tak obtížný úkol se ještě zkomplikuje, když je zabita dívka. Je na Alex, aby zjistila, jestli má její smrt nějakou spojitost se spolky a pokud ano, zajistit nápravu.

Příběh je napsán v er-formě a vypravěč se soustředí především na události odehrávající se kolem Alex a Darlingtona. Styl psaní je hodně popisný, ale v žádném případě není nudný. Na rozdíl od jiných knih sice chvíli trvá, než se čtenář do knihy začte, ale v tom momentě už je skoro nemožné se od knihy odtrhnout.

V knize se prolíná hned několik časových linií. Některé jsou označené pomocí nadpisů u kapitol, ale jiné označení nemají, protože jsou zprostředkovány skrz vzpomínky hlavních hrdinů. Ačkoli to na první pohled působí chaoticky, ve skutečnosti do sebe každá část skvěle zapadá a jako celek to dává smysl.

Ze začátku má kniha pomalejší průběh a několik desítek stran trvá, než se příběh pořádně rozběhne. V tomhle případě se však nejedná o chybu, ale o autorčin záměr. Kniha díky tomu působí mnohem zajímavěji a napínavěji.

Devátý hrob je neskutečně originální. Autorka skvěle propojila detektivku, okultní motivy, se kterým okrajově souvisí i různá náboženství, a obyčejný život. Kromě toho, že je to jedinečná kombinace, která položila základ pro nevídaný příběh, je to také všechno skvěle vyvážené. Nic z toho není upozaděné, všechno v knize vyznívá rovným dílem.

Leigh Bardugo mě s každou další stránkou překvapovala stále víc. Nebyla snad jediná věc, kterou bych v knize předvídala a i veškeré moje domněnky o tom, jak kniha dopadne, smetla stranou a přišla s něčím nečekaným. Tohle je skutečně příběh, kde člověk nemůže věřit naprosto ničemu, protože všechno je nakonec úplně jinak.

V tomhle duchu jsou vyobrazeny i postavy. Autorka je samozřejmě skvěle popsala ať už vzhledově nebo povahově. Stačí to k tomu, aby si o nich čtenář udělal obrázek, ale zároveň jsou věci, které si o nich nechává autorka pro sebe a odhaluje je v těch nejnečernějších chvílích. Stejně jako jejich příběh se nedají snadno prohlédnout.

I když je Devátý spolek především výtvorem ze světa fantazie, postavy tak rozhodně nepůsobí. Leigh Bardugo jim kromě aury tajemna přidala i auru obyčejnosti, díky které jsou postavy čtenáři mnohem blíž. I přes všechny jejich zážitky, působí jako normální lidé, se kterými by se kdokoli mohl potkat na ulici.

Netušila jsem, co od knihy čekat, ale příběh, který přede mnou rozprostřela, bych si nedokázala představit ani v těch nejdivočejších snech. Je to perfektně promyšlená kniha, které nemůžu absolutně nic vytknout. Celou dobu jsem četla se zatajeným dechem a jen čekala na to, co se bude dít dál. Pokud hledáte knihu, která vám vyrazí dech, tak věřím, že Devátý spolek je tou pravou volbou.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.

Komentáře (0)

kniha Devátý spolek recenze