Moderní česká anti-utopie

recenze

Věž (2020) / mrakoplas42
Moderní česká anti-utopie
Prvotina Jakuba Fránka minimalisticky protíná žánry, z nichž každého si bere podstatné (vědecko fantastické postupné odhalování machinací světa a technologii, úzkostná atmosféra psychologických románů apod.). Příběh se rozeběhne téměř okamžitě a svět Věže (který zde není zas tak důležitý, jak nasvědčuje titul knihy) je vysvětlován postupně, však jen do té míry, jak ho poznává Petr Janočka, hlavní hrdina knihy. Proti hrdinovi stojí z počátku anti-utopistická neútěsná byrokracie (ne nepodobná té z Gilliamova Brazilu nebo Kafkova Procesu) stojící na bizarních, avšak živých postavách (kde každá má v ději své místo).

Osvěžující je, že se hrdina různými odděleními Věže potlouká nehierarchicky (nešplhá po nějakém interním řádu věcí), ale je mezi událostmi a postavami vláčen chaoticky. Kniha vyzní jako společenská i politická kritika bez zbytečného tlačení na pilu a soustředěním se pouze na osud jednotlivce uvnitř (ne)fungujícího systému. Knize lehce uchází dech v poslední pětině a vyústění děje nevyzní tak, jak by mohlo (podáno vysvětlujícím rozhovorem) a lehce nadbytečná je i poslední strana dovysvětlující události po knize. I přes tyto lehké připomínky se kniha čte skvěle od první strany, soustředí se na to, co chce říct a zbytečně neodbočuje až do konce. Čistý příklad literatury praktického undergroundu.

Komentáře (0)

kniha Věž recenze