Minulosti neutečeš

recenze

Bratři Adam a Will vyrazili lyžovat a vůbec je nenapadlo, že z husté vánice, která je zaskočila, už se jeden z nich nevrátí. O dvacet let později se na horské chatě blízko osudného místa sejdou čtyři lidé a je jisté, že někdo ví, co se tenkrát doopravdy stalo. Když se po sněhové bouři objeví Willovo tělo, začne drsná hra odhalující propletené příběhy plné spojitostí se zapomenutou historií.

Za sebe říkám, že je lepší, když člověk zapomene anotaci, protože pak je pro něj kniha jedno velký překvapení. Například to, že v anotaci se píše, že "někdo ví, co se tenkrát doopravdy stalo". Neměla jsem celou dobu ponětí o tom a tak jsem vlastně byla celý příběh napnutá, jak se příběh bude odvíjet.

Kniha je ve dvou časových liniích. Před dvaceti lety, ta je psaná kurzívou a současnost, která je vyprávěna hned několika postavami.
To střídání času bylo naprosto boží i vyprávění několika osob. Vzhledem k tomu, že to je v ich-formě, o to víc je to osobnější.

Je to čtivá kniha, takže stránky vám budou mizet pod rukama a ani nemrknete a bude konec.
Autorka vytvořila krásný příběh a postupně jsem si vytvořila několik teorií, které samozřejmě nebyly pravdivé, takže samotný vyvrcholení příběhu pro mě bylo překvapením.

Nejde ani tak o příběh, z kterého vás bude mrazit (respektive bude, protože se odehrává na horách plném sněhu), ale svým způsobem budete určitě napnutí jako já.
Určitě nečekejte nějaké náročné čtení, je to spíše taková oddechovka, jednoduše psaná a tím má i své kouzlo.

Doporučuji tedy spíše nenáročnému čtenáři, který chce vypnout a užívat si hor.

Komentáře (0)