Milý slon v porcelánu | S láskou, Rosie

recenze

Rosie a Alex jsou nejlepší kamarádi. Jejich vztah je čím dál pevnější, než je nakonec osud začne rozdělovat. Znovu a znovu. Oni se ale jen tak nedají a stále se kontaktují, i když každý z jiného konce světa. Každý z nich si totiž postupem času vytvoří svůj vlastní život a každý z těch životů je naprosto odlišný... Jenže může vztah, ač tak pevný, přežít tak velkou vzdálenost po tak dlouhou dobu?

Poprvé jsem četla knihu ve slovenštině a řeknu vám, že jsem si to užila naplno! Bylo to naprosto impulzivní rozhodnutí, ale jsem z něj opravdu nadšená, protože jsem se čtením neměla žádný problém a aspoň jsem získala aspoň trochu představu, jak se co píše.

Je ale možné, že k tomu přispěla "jednoduchá" forma knihy. Příběh Rosie a Alexe je totiž psaný formou dopisů, mailů, chatových zpráv a tak dále. Díky tomu čtení dost odsýpá a v kombinaci s pozitivně laděným romantickým příběhem vám stránky utíkají pod rukama tak rychle, že je ani nestačíte chytat (Ne, nejsem opilá, jenom mi nejdou básnické prostředky v recenzích.) a už je konec. U podobných knih se ovšem často stává, že nevyzní autenticky, ale to není případ S láskou, Rosie! Veškerá komunikace (nejen) mezi Rosie a Alexem je napsaná skutečně věrohodně a uvěřitelně, takže jsem dokonce měla občas pocit, jako bych četla vlastní zprávy.

Na tom má určitě podíl také věrohodnost všech postav, které se v příběhu objevily. Rosie je správný slon v porcelánu, ale má dobré srdce, takže si ji zkrátka musíte oblíbit. Alexe oproti tomu na začátku budete možná chvíli odsuzovat, ale jsem si jistá, že přijde chvíle, kdy ho budete mít rádi také (ačkoliv to ne nutně musí vydržet). Já si ze všech nejvíc asi oblíbila Rosiinu nejlepší kamarádku Ruby, která se i přes Rosiinu neschopnost snaží svou kamarádku vždycky podržet a poradit jí a umí být ve správný čas na správném místě.

A když už se bavíme o správném čase a místě, přichází na řadu vztah, o který v této knize vlastně jde. Autorce se skutečně mistrně podařilo ukázat nepřízeň osudu, až jsem si u čtení občas říkala, že to není možné, aby měl někdo až TAKOVOU smůlu... Rosie ji ale skutečně měla a ať mi tvrdí kdo chce, co chce, stojím si za tím, že i taková smůla působí skutečně věrohodně.

Co říci závěrem? Užila jsem si to. Od téhle knihy nemůžete čekat dílo století, ale přece jen se jedná o milý příběh se sympatickou hlavní hrdinkou a věrohodnými postavami, které si dříve nebo později určitě oblíbíte. Navíc je tento příběh psaný v dopisech, zprávách a podobně, takže vám bude utíkat velmi rychle a knihu budete mít za chvilku přečtenou. A pokud máte nejlepšího přítele, který je zrovna na druhém konci světa, tak nechápu, proč jste tuhle knížku ještě nečetli... Určitě vám vykouzlí úsměv na tváři a několikrát vás rozesměje.

Celkové hodnocení: 4/5

Komentáře (0)