Milostný život Dolly Alderton

recenze

Milostný život Dolly Aldertonové, úspěšné novinářky a sloupkařky, byl všechno jen ne jednoduchý. V knize Vše co vím o lásce vypráví všechny svoje milostné eskapády, jejich začátky i konce a především důvody, proč dané vztahy nevyšly a co všechno je ovlivňovalo. A to od útlého mládí až po dospělost.

Jelikož je kniha autobiografie, je napsána v ich-formě z pohledu samotné autorky Dolly. Dala by se rozdělit na několik oddílů, které se vzájemně prolínají a vyprávějí její příběh – Vše, co jsem věděla o lásce jako…, Zápisky ze špatných rande, Kronika moderních večírků, seznamy, recepty a pak samozřejmě klasické kapitoly skrz ně vypráví svůj příběh, jejichž součástí jsou občas e-maily.

Většina těchto částí je psána klasicky jako příběh. Ale autorčin styl psaní mě bohužel moc nezaujal. Chápu, že se Dolly Aldertonová snažila co nejpřesněji popsat svoje zážitky, ale všechno bylo tak zdlouhavé a popisné, že i přes to s jakým humorem byl příběh psán, to bylo bohužel nudné. Dokonce i e-maily, které se v knize vyskytly, byly tak obsáhlé, že ani jejich vtipnost nepřispěla k tomu, aby se četly dobře.

Nejlépe se v knize čtou skutečně recepty a seznamy, které jsou přímočaré a i když ani ony nejsou nijak krátké, rozhodně se nedají označit za nudné. Naopak v knize mají spíše funkci, která nudnost ostatního textu rozbořuje, bohužel jich tam na to není dost.

Když na chvíli vynechám styl psaní, tak se mi příběh líbil. Především pak historky v částech Zápisky ze špatných rande, Kronika mizerných večírků a shrnutí Vše, co jsem věděla o lásce v… mě hodně bavily. Ve všem byla velká dávka humoru a bylo skvělé, že si autorka dokázala udělat legraci nejen ze sebe, ale i z okolí.

Moc se mi líbí i to, že navzdory názvu vlastně není kniha jen o lásce. Je to samozřejmě její ústřední motiv, ale je i o samotné autorce. O tom, jak se její život a názory vyvíjely, jak se tříbila její osobnost a především, jak se vyrovnávala s okolnostmi, které zkrátka nemohla předvídat. Ať už se jednalo o ty vztahové nebo jiné.

Bohužel mi celá „příběhová část“ přišla dost zmatená a to především ze začátku. Kniha podle mě postrádá nějaký řád, který by dal autorčiným vzpomínkám nějakou přesnou podobu a umožnil tak člověku postupovat chronologicky a nepřemýšlet, kam asi která část časově zapadá. Je pravdou, že čím dál jsem v knize dočetla, tím víc to na sebe navazovalo. Ale celkově je to spíše chaos.

Zatímco vzpomínky hlavní hrdinky jsou především vtipné, tak seznamy v knize jsou kromě toho i docela užitečné. Některé samozřejmě také působí jen jako humorný prvek, ale v jiných se dá najít opravdu mnoho hlubokých věcí, nad kterými se člověk může zamyslet. Hlubší myšlenky jsou samozřejmě i v autorčiných vzpomínkách, ale vzhledem ke stylu psaní je o dost těžší je tam najít.

Recepty v knize jsou podle mě taky velké plus. Už samotný fakt, že v knize o lásce najdete recepty, působí komicky, ale ony jsou i podány s humorem. Navíc když člověk dostane u čtení hlad, může si klidně podle nich něco uvařit. Pokud tedy zrovna nechce něco z francouzské kuchyně.

Po obsahové stránce je kniha podle mě skvělá. Plná humoru a věcí, které člověka buď motivují, nebo ho přimějí k zamyšlení. Je to taková kombinace autobiografie, humorného románu a motivační literatury, což je za mě opravdu skvělé.

Z formální stránky je kniha ale bohužel moc chaotická a styl psaní je tak obsáhlý, že většinu těch skvělých obsahových věcí zastiňuje. Podle mě je to opravdu velká škoda, protože tahle kniha má světu rozhodně co nabídnout. Ale byla by mnohem přístupnější, kdyby byla třeba i jen o trochu uspořádanější a jednodušeji napsaná.

I tak bych knihu ale spíše doporučila. Má v sobě totiž opravdu velkou spoustu myšlenek, které za přečtení zkrátka stojí. Takže pokud vám nevadí trochu chaosu a až příliš umělecké popisy, tak se po knize určitě podívejte. Hodnota jejího obsahu je opravdu velká.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství MOBA.

Komentáře (0)