Metro 2033

recenze Metro 2033 (2010)

Metro 2033
Autor: Dmitry Glukhovsky
Národnost: ruská

Můj názor: Arťom je sympatický mladý kluk. Stejně jako čtenář toho o Metru moc neví, a tak se většinu informací dozvídá čtenář spolu s ním. A už na začátku vás pohltí jedna brilantní věc na knize a tou je atmosféra. Děsivá a správně postapokalyptická. Prostě se propadnete do tunelů za Arťomem a budete se bát kolem pobíhajících krys a všudypřítomné smrti.

Jenže pak je tu ta věc, že metro je takový mikrokosmos plný politiky, mocenských bojů, náboženských ideologií a samozřejmě pověr... Občas v klidu popíjíte čaj, jindy hledíte zlu přímo do očí. Je to prostě smíchané v neuvěřitelný guláš a vy si říkáte, není toho už trochu moc? To ale naše planeta vlastně je - takový guláš. A záleží na tom, které sousto toho guláše zrovna jíte. Jestli vám bude chutnat, nebo nikoli. Já to tak měla. Jednu chvíli jsem příběh nadšeně hltala, jindy se snažila jen prokousat další kapitolou. A podle několika prolistovaných reakcí nejsem jediná. Tedy nápad super. A spojit všechny ty aspekty dohromady chtělo určitou... znalost a oceňuji to. Ale prostě to ne každého čtenáře udrží v nadšení celou knihu.

Právě rozporuplné pocity z díla způsobily, že jsem ani nečekala kdovíjaký závěr. Chyba. Ta poslední kapitola mi otevřela pusu dokořán. A tím u mě Metro stouplo v ceně. Navíc se v knize pořád něco děje. Takže, i když vás určitý úsek zrovna nebaví, brzy se určitě dostanete někam, kde vás to opět chytí a nepustí. A byla by škoda opustit Arťoma na jeho cestě tunely předčasně. Protože ono to tak nějak přeci jen vytvoří souvislý příběh. A kdybyste spolu s Arťomem neprošly ty dílčí celky metra, ledacos byste nechápali. A nedošlo by vám, jak brilantní symbiotický výtvor kypící životem to vlastně pod zemí bují...

Plusy: Atmosféra, zvraty, postavy, závěr.
Mínusy: Neudrží stabilní pozornost čtenáře, zdánlivá překombinovanost, zpočátku se hůře orientuje v názvech stanic metra.
Hodnocení:80%

Z knihy:

Pohrával si s představou, že ty kyklopské stavby kdysi obývali lidé. Jakými vozidly se přepravovali; ta tehdy určitě zářila všemi možnými barvami a s jemným šuměním motorů klouzala po hladké vozovce, takže tvrdý asfalt se pod gumovými pneumatikami zahříval. Používali metro, aby se rychleji dostali z jednoho konce toho nesmírně rozlehlého města na druhý. Nepředstavitelné. Na co každý den mysleli? Jaké starosti je sužovaly? Čím si vůbec může lámat hlavu člověk, který se nemusí neustále obávat o vlastní život a bojovat o to, aby si ho prodloužil alespoň o den?

Arťom nebyl schopen pohnout se z místa. (...) Náhle si uvědomil, nakolik se člověk vzdálilod vlastních výdobytků. Podobal se nádhernému ptákovi, jenž kdysi hrdě kroužil na obloze; nyní, smrtelně zraněný, přistál na zemi, aby se uchýlil do nějakého bezpečného zákoutí a tam tiše zemřel.

Převzato z mého blogu viz. proklik na profilu uživatel DK197.

autor: DK197 · 12. ledna v 09:56 · přečteno 244x

Komentáře (0)