Měděný jezdec

recenze

Měděný jezdec (2004) / sgjoli
Měděný jezdec
Taťána Metanovová je dospívající dívka žijící v Leningradu se svými rodiči, prarodiči a dvěma sourozenci. Všichni ví, že ve světě zuří druhá světová válka, ale nikdo z nich si to stejně moc nepřipouští – do Leningradu válečný rej zatím ještě nedorazil a všichni si připadají v bezpečí. Tánin největší problém v tuto chvíli představuje fakt, že se zamilovala do vojáka Alexandra Bělova, který však chodí s její sestrou Dášou. Ta se samozřejmě nesmí o ničem dozvědět – Táňa ji má moc ráda a za žádnou cenu jí nechce ublížit, i když ví, že udržet své city v tajnosti bude pro ni hrozně těžké. O to víc, když Alexandr její city opětuje, začne se s ní pravidelně vídat a Dášu tak vlastně podvádí. Mezitím válka zasáhne i Leningrad a nekompromisně vstoupí do života všech jeho obyvatel, včetně rodiny Metanovových. Dokáže láska Taťány a Alexandra vytrvat a najít si své místo ve světě?

Kniha, pojmenovaná podle poemy A. S. Puškina a sochy jezdce stojící v Leningradu, je prvním dílem z trilogie vyprávějící silný příběh dvou lidí a jejich lásky. Jde o historickou romanci zobrazující boj Taťány a Alexandra, a to boj hned dvojí. Jednak o vlastní život a jednak boj o to, aby mohli být spolu a svůj vztah pomalu rozvíjet. Obojí je však ohrožováno jak válečnými událostmi, tak lidmi, kteří se pohybují okolo nich a kteří by jejich životy i vztah mohli nenávratně zničit.

Autorka si při vyprávění rozhodně nebere servítky, co se detailů týče. Důkladně nám popisuje, jaké to bylo žít v Leningradu během okupace – velice sugestivně líčí hladomor a mráz, které obyvatele sužovaly, zblízka popisuje pocity jednotlivých postav, nebrání se ani detailnějším milostným scénám, neváhá nechat zemřít některé postavy, u kterých bychom to nečekali, a ještě nám popíše, jak s mrtvými těly ostatní lidé naložili. Toto realistické, místy syrové vyprávění jistě nenechá mnoho čtenářů chladnými a poskytne nejeden silný čtenářský zážitek.

Zároveň se knihou skvěle táhne pocit číhající hrozby, kdy ani jedna z postav neví, co se stane v příštím dnu. Čtenáře to tak celou dobu nechává ve stavu napětí, protože tuto hrozbu podvědomě tuší a očekává ji spolu s postavami. O to víc, když jednu z hrozeb představuje Alexandrův „nejlepší“ přítel Dimitrij, který podle některých internetových diskuzí patří očividně mezi nejméně oblíbené postavy knihy (k čemuž já se jedině připojím). Konec knihy je pak úžasným akčním vyvrcholením, které nám nabízí jakousi naději díky své neukončenosti, což autorka skvěle vykalkulovala – závěr knihy vás přímo láká k tomu, abyste se co nejdříve vrhli do dalšího dílu trilogie.

Co se týče mě, já knihu rozhodně chválím, a zase jen chválím. Čekala jsem romantický příběh (ale ne kýčovitě podaný) posazený na historickém pozadí, který se člověku vryje do paměti, a toho se mi dostalo ve vrchovaté míře. Z knihy jsem jednoznačně nadšená. Simonsová zde předvedla svoji schopnost napsat silný příběh se skvěle vystavěnou zápletkou, hutnou atmosférou a zajímavými charaktery, a to celé postavené na pozadí skutečných historických událostí.

Dávám 100 % a rozhodně doporučuji!

Komentáře (0)

kniha Měděný jezdec recenze