Max: nápaditý a originální příběh vídeňského středoškoláka

recenze

Max: Vyprojektovaný kluk z předměstí (2019) 4 z 5 / lenka0383
Max: Vyprojektovaný kluk z předměstí

Max, vyprojektovaný kluk z předměstí, je první vydanou knihou v nové edici Courage, kterou letos spustilo Karmelitánské nakladatelství. Jde o zajímavý projekt, který slučuje knihy na pomezí vícero žánrů, pro které je ovšem společné téma „hledání smyslu života, osobní růst uprostřed životních krizí a přehodnocení životních postojů a cílů“ (z popisu na klopě knihy). Druhou knihou z této edice je román Mike a Lili mladé české autorky Lenky Češkové. Další čtyři knihy jsou v plánu na rok 2020.

V knize \"Max\" německé spisovatelky Veroniky Grohsebnerové se ponoříme do prostředí středoškolských let, kde se setkává mnoho mladých lidí mnoha různých názorů. Max je biřmovaný katolík, ale cestu víry dávno opustil stejně jako jeho chladná a nelaskavá matka, se kterou žije sám. Jeho spolužačka a přítelkyně Sofie je školní kráska a ohledně sexu a dalších témat má jasno – chce mít především pohodlí a dělat si, co se jí zachce. Do třetice je tu další spolužačka Veronika, která pochází z milující velké rodiny, kde je Bůh na prvním místě. Když se tito tři setkají při debatě v hodině biologie, je postaráno o bouřlivou diskusi. Školní diskuse je do příběhu vložena bohužel trochu uměle a působí prvoplánově, ale je odrazovým můstkem pro další děj knihy.

Ukázka ze stran 51-52:
„Lidi, přemýšlejte přece!“ vybuchla Nika. „Když je dítě od okamžiku početí člověkem, tak ho nesmíš zabít! Za žádných okolností! Nezabiješ přeci někoho jen proto, že po nehodě zůstal na vozíku, nebo ano?“
„To je něco jinýho!“
„Jinýho? A v čem? Jen proto, že člověk na vozíku se narodil o pár roků dřív, ale dítě v matčině těle takové štěstí nemělo?“
„Ale když už se předem ví, že život nebude stát za nic?“ napadlo Nelu a Max souhlasně přikývl.
Nika se obrátila směrem k Nele a zadívala se jí do očí. „Podle jakých kritérií bys rozhodla, který život za to stojí a který ne? Podle výkonnosti? To potom můžeme začít zabíjet staré a těžce nemocné. S výmluvou, že je chceme chránit před zbytečným utrpením, i když nám jde v první řadě o vlastní pohodlí a peníze. Nebo by měla být rozhodujícím faktorem inteligence? To by ztratila nárok na existenci asi polovina lidstva. Chápeš? Nikdo nemá právo rozhodovat o tom, který život stojí a který nestojí za to… Každý člověk má právo na život!“

Do příběhu následně zásadním způsobem vstoupí Veroničin postižený bratr Teo, kterého Max zachrání na ulici před bandou spratků. Kolem něj se pak vlastně odvíjí podstatná část děje knihy: Měl Teo právo na život, nebo by bývalo lepší, kdyby se ho jeho rodiče včas zbavili? Jak Teo na Maxe zapůsobí a co si Max uvědomí? Čtenáře strhne hezká pohádka o měnícím se Maxově postoji ke všem choulostivým tématům. Nicméně brzy začne jít do tuhého a pohádka neskončí tak růžově, jak začala. Max totiž odhalí skrytá a závažná tajemství o svém vlastním životě a své rodině.

Příběh jsem přečetla během třech dnů, takřka jedním dechem. Některé pasáže vyznívají trochu uměle a účelově sledují cíl autorky představit čtenářům křesťanské názory na otázky okolo předmanželského sexu, potratů a umělého oplodnění. Věc, kterou si nakladatelství mohlo lépe ohlídat, je nepřehledné členění na odstavce - čteme a najednou, aniž by byl vynechán řádek, skočí děj bez upozornění na úplně jiné místo nebo dopředu v čase. Používání spisovné a nespisovné řeči je střídáno bez rozmyslu klidně v jediné promluvě jedné postavy. Autorka využila výhody vypravěče, který vidí do hlav všech postav, nicméně jejich prezentace smotaná dohromady občas působí zmateně a vlastně nevíme, z jaké pohledu je ona situace líčena.

Přes tyto nedostatky lze na knize vyzdvihnout romantickou a napínavou linku, která dělá děj poutavým a velmi čtivým. Příběhu nechybí neočekávané zvraty a zajímavé zakončení. Postavy mají svůj velmi dramatický, ale přirozený vývoj, to příběhu dodává spád a čtivost. Rozhodně nejde o nějaké laciné romantické drama, ale o nápaditý a originální příběh, jakých je podle mě v young adult literatuře zatím pomálu.

Komentáře (0)

Přidat komentář