Matka Otce vlasti

recenze

Eliška Přemyslovna - matka Otce vlasti (2015) 5 z 5 / rencovav
Eliška Přemyslovna - matka Otce vlasti

Česká historie, jak už jsem mnohokrát psala, mě vždycky bavila. Vymření rodu Přemyslovců po meči jsem tak trochu opomíjela a vlastně jsem si skutečnost, že po Václavu III. žila ještě jeho sestra, slavná Eliška Přemyslovna, neuvědomila. A jelikož jsem o matce jednoho z nejznámějších českých panovníků mnoho nevěděla, rozhodla jsem se přečíst si její příběh.

A že bylo rozhodně co číst! Příběh Elišky Přemyslovny, o němž věřím, že se zakládá na dávno v síti času pohřbené pravdě, mě opravdu zaujal a dojal. Spisovatelka Jaroslava Černá navíc počátky čtrnáctého století převážně z pohledu Elišky Přemyslovny popsala čtivě, takže si myslím, že by kniha mnohé nabídla i čtenářům, které to k dějinám příliš netíhne.

Příběh začíná ve chvíli, kdy umírá Eliščin otec, král Václav II. Zanechává po sobě sice syna Václava, který usedne na trůn jako III., brzy je však nezkušený mladík zavražděn v Olomouci a přemyslovský rod vymírá po meči. Eliška je pevně rozhodnuta stát se jeptiškou jako její teta Kunhuta, nakonec se cesta jejího života stočí jiným směrem. Šlechtě vláda Jindřicha Korutanského nevyhovuje a jediným možným řešením je oženit nejmladší Přemyslovnu, navíc velmi temperamentní a uvědomělou, se synem mocného Jindřicha Lucemburského. Eliška se tedy vzdává klidného života v ústraní, své tajné a vroucí lásky k bratranci a stává se královnou českou a polskou a manželkou o několik let mladšího Jana Lucemburského, který usedá na český trůn.

Jelikož se i já sama považuji za vlastenku, mám ráda své dějiny, svou zemi, své předky, po celou dobu vyprávění mi byla Eliška Přemyslovna velmi sympatická. Když se snažila, aby její manžel Jan začal Čechy milovat, když se mu zde snažila vytvořit domov, vždycky jsem v duchu krále bojovníka přesvědčovala taky. Jan Lucemburský, jak víme z učebnic dějepisu, však měl mnohem raději hrdinný boj a vřavu bitev, nejen to se později podepsalo na jejich vztahu.

Příběh se samozřejmě dotýkal i Eliščina prvorozeného syna Václava, později překřtěného na Karla IV., většina chvil, v nichž Eliščin milovaný syn figuroval, nesla dramatický nádech. Tak moc jsem přála matce, aby svého syna poznala, tak moc jsem doufala (samozřejmě marně), že se nakonec shledají. Příběh, ačkoli se závěrečná kapitola odehrává u hrobu Elišky Přemyslovny, je však naplněný - Eliška mohla dojít klidu, neboť Karel IV. si opravdu Čechy, na rozdíl od otce, zamiloval a stal se opravdovým českým králem. To už je ale jiná kapitola dějin.

"Rodem Lucemburk, duší Přemyslovec a srdcem Čech."

Tuhle knihu vřele doporučuji. Stejně jako spousta jiných knih od nakladatelství Moba, i zde mají Češi možnost poznat vlastní dějiny nenásilnou formou.

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí knihy k recenzi.

Komentáře (3)

Přidat komentář

elizabeth_ba
06.10.2015

Neudělala, protože Markéta byla od roku 1303 skutečně vdaná za Bolka Lehnického. Fakt si to budu muset přečíst, zřejmě se autorka "vypisuje" (myslím ve smyslu - zlepšuje se v psaní).

rencovav
06.10.2015

Myslím, že Markéta opravdu byla v knize zmíněna. Spíš jsem to myslela jako nejmladší neprovdaná, vhodná do role královny. Ale možná jsem prostě jen udělala chybu. :)
A Eliška Rejčka má zde taky své místo.. :)


elizabeth_ba
06.10.2015

Nejmladší ze sester Václava III. nebyla Eliška ale Markéta Přemyslovna (nevím, zda v tomto chybuje autorka nebo recenzentka).

I když mé sympatie má (téměř "odvždy") Eliščina rivalka Richenza (Eliška Rejčka) a dle autorčiny jiné knihy (Anežka a král - Jediná láska Přemysla Otakara II.) usuzuji, že spíše než o historické romány se v jejím případě jedná o historické harlekýnky, už dlouho jsem žádnou beletrii z té doby nečetla, tak se možná ke koupi (i na základě této recenze) odhodlám.