Magická cesta Amerikou

recenze

Nezdárný syn (2020) / Kikina182
Magická cesta Amerikou
Vítězství nad Pletichou mělo všechno spravit. Jenže tohle není příběh a tak Baz a Simon své šťastně až na věky nedostali. Simon už není Vyvolený a tak neví, kdo vlastně je. Proto se od Baze neustále vzdaluje a Baz netuší, co s tím udělat, aniž by na svého přítele příliš tlačil. Navíc se dějí zlé věci. Nebo aspoň Penny si tím je jistá. Myslí si, že se Agátě v Americe stalo něco zlého.

A tak se Penny vydává spolu s Bazem a Simonem na roadtrip, aby ji zkontrolovali. Je to příšerný nápad, jelikož Amerika je, co se magie týká, hotová divočina. Jsou tam bytosti, o kterých nikdy neslyšeli a pravidla, která neznají. Ale i přesto se na nebezpečnou cestu vydávají. Vypadá to totiž, že právě americké dobrodružství je přesně to, co teď Simon potřebuje.

Příběh je vyprávěn v ich-formě a střídají se v něm čtyři pohledy. Především se ke slovu dostávají Simon, Baz a Penny, ale některé kapitoly jsou i z pohledu Sheparda, který se v knize objevuje později.

Zvláštností na téhle knize je, že začíná epilogem a končí prologem. Nejsem si úplně jistá, jaký to má důvod, ale vzhledem k celému příběhu něco málo tuším a moc se mi tahle podivnost na knize líbí.

Stejně jako v případě předchozího dílu Nedej se i autorčiny knihy Fangirl jsem se do příběhu okamžitě začetla. Rainbow Rowell píše opravdu krásně. Její styl je lehký a čtivý, ale zároveň v něm není nouze o popisy ani o vhled do myšlenek a emocí hlavních hrdinů.

Když jsem dočetla Nedej se, nikdy jsem nepočítala s tím, že by autorka napsala nějaké pokračování, ale jsem ráda, že se tak stalo a mohla jsem si knihu přečíst. Nezdárný syn je totiž opravdu skvělé pokračování, které se jednak vymaňuje z té inspirace J. K. Rowlingovou, která byla jasně patrná v prvním díle, a pak také z té typické představy, že po šťastném konci už nic dalšího není.

Je to něco úplně nového a originální, zároveň v knize ale nechybí ani staré známé motivy. A stejně jako v případě první knihy, nejen že je plná lásky a magie, ale také je v ní obsažena i velká dávka humoru. A jedinečná je právě v tom, že se zabývá poznáváním sebe samého, uvědomování si své hodnoty a uspořádáním nejrůznějších vztahů. Sice to bylo naznačeno už v Nedej se, ale zdaleka ne v takové míře jako tady.

Většina hlavních postav je známá už z prvního dílu, takže se autorka nijak obšírněji nevěnovala jejich základnímu popisu, ale spíš jejich charakteristiku prohloubila. Pracovala s každou postavou, zaznamenávala její vývoj a nořila se hloub do jejího nitra.

V knize se ale objevilo i pár nových postav. Většina z nich měla v knize jen epizodní roli, takže autorka nabídla skutečně jen základnější popis. Ale těm, které se zdržely delší dobu, se jim samozřejmě věnovala více. Sice ne do takové hloubky jako u původních postav, ale rozhodně se nejednalo o pouhou povrchovou charakteristiku.

Jsem ráda, že Nezdárný syn u nás vyšel, protože jsem si jeho čtení neskutečně užila. A ačkoliv je kniha úžasná a reálně není nic, co bych jí mohla vytknout, tak osobně se mi o malinko víc přeci jen líbí první díl. Ale je to opravdu jen o kousek a nemám pro to žádné objektivní vysvětlení.

Pokud se vám líbilo Nedej se, určitě vám moc doporučuji i Nezdárného syna. A pokud jste ještě s touto sérií nezačali a máte ráda LGBT a magii trochu ve stylu Harryho Pottera, tak jí určitě dejte šanci.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Komentáře (0)

kniha Nezdárný syn recenze