Linka

recenze

Linka (2021) / Stara.kryta
Linka
Deštivá noc. Oblohu křižují blesky. Na autobusové zastávce čeká skupinka nesourodých pasažérů čekajících na svou linku. Přesně o půlnoci přijíždí autobus, šofér Chris otevírá dveře a zve nás dál...

Takhle začíná nový český komiks, kde se o scénář postaral Max Bubakoff a kresbu měl na starosti David Petrželka. David před vydáním komiksu zveřejňoval na facebooku různé „teasery“ a ukázky, které mě navnadily (čili jak se říká – „hajp“ veliký), přesto jsem ale úplně netušil, do čeho vlastně jdu a co mě čeká. Defloruji tedy obálku, ve které pošta knihu po sedmi dnech doručila, a nedočkavě vytahuji červeno-černo-bílou bichli v pevné vazbě.

Kniha je ve velkém formátu A4 a má téměř dvě stě stran, takže je to pořádný špalík. Označení „špalek“ necháme kolosálkám od CC a omnibusům od Marvelu, ale prohlásit knihu za „jednohubku“ (označení tak nenáviděné v hodnoceních na ComicsDB.cz) rozhodně nejde. Již první zběžné prolistování napoví, že komiks rozhodně nebude sluníčkový, i když to snad při pohledu na obálku a po přečtení anotace na zadní straně nikdo ani čekat nemůže.

Kresba Davida Petrželky není prvoplánově líbivá, ale tím jsem rozhodně neřekl, že je ošklivá - naopak. Není to prostě mainstreamová záležitost, ale k tomuto komiksu a jeho atmosféře přesně sedí. Místy působí trochu zjednodušeně, až odbytě, ale právě to pomáhá vyprávění, umožňuje soustředit se na podstatné věci, a podtrhuje znepokojivou atmosféru celého příběhu. Jednotlivé postavy jsou snadno rozpoznatelné a vždy přesně vím, na koho se dívám, což bývá u některých komiksů kámen úrazu. Navíc je komiks prošpikován spoustou vtípků a popkulturních odkazů, takže se tu mimo jiné mihne Tarantino, zjistíme, kdo získal Nobelovu cenu za literaturu, a slogan „První Arabské banky“ mě vyloženě sejmul a rozesmál.

Komiks nemá pravidelné panelování, velikost panelů se mění s tím, co právě sledujeme, a ohromně to podporuje dynamiku děje. I obyčejný příchod postav do domu je rozkreslen na dvě stránky, kde se v rychlých střizích střídají záběry na zvonek, na chodbu, začátek schodiště, podezřívavé oči souseda, nápis na zdi, nohu dopadající na schod a navozují tak stísněnou atmosféru. Rychlá akce je pak rozkreslena do několika malých panelů s ostrými střihy, aby vyvrcholila jedním obrovským panelem přes celou dvoustranu, který vás donutí se na chvíli zastavit a jen zírat.

Vyprávění začíná prologem, kde cestující nastupují, a následují jednotlivé kapitoly, které jsou vlastně flashbacky do života jednotlivých pasažérů, ze kterých se dovídáme, co je svedlo dohromady, a jak se společně v autobusu ocitli. Pasáže z autobusu jsou černobílé a každý flashback je barevný, což působí velmi dobře a pomáhá orientaci v ději. S každým novým střípkem z minulosti do sebe zapadají další a další dílky skládačky a ukazuje se, že všechno souvisí se vším, a když se postupně v knize odehraje několik (alespoň pro mě) nečekaných zvratů, začne být jasné, že nic není takové, jak se na první pohled zdálo. Ke konci vám pak s hlasitým cvaknutím dojde, co se vlastně stalo a posledních několik stran finále je taková jízda, že mi u čtení až chyběla scénická hudba, která by celý závěr podkreslila. Tohle bych chtěl jednou vidět zfilmované :-).

Po dočtení se dostavila velká spokojenost a už se těším, až si přečtu komiks znova, tentokrát s tím, že už vím, co a jak, a budu se soustředit na vodítka, která mi při prvním čtení unikla. Příběh je uzavřený a nenechává pootevřená dvířka pro další díl, ale kdyby se oba pánové v budoucnu pustili do něčeho podobného, určitě bych po jejich díle skočil.

Komiks mě opravdu příjemně překvapil, mohu ho jen doporučit a dávám veliký palec hore. Někomu může vadit vulgární mluva, ale mně osobně to vzhledem k charakterům přijde přirozenější, než kdyby spolu bankovní lupiči, kriminálníci a jiní hajzlíci, kterými se kniha hemží, mluvili spisovně a používali obraty jak z nedělní školy. Pokud máte rádi drsné příběhy ve stylu Quentina Tarantina nebo Guye Ritchieho a nevadí vám černý a nekorektní humor, určitě dejte autorům šanci.

Za recenzní výtisk děkuji Davidu Laňkovi z No Limits Art.

Komentáře (0)

kniha Linka recenze