Láska silnější než čas

recenze

Spřízněná duše (2019) / Kikina182
Láska silnější než čas
True je se svým životem spokojený. Pracuje jako průvodce na safari, což miluje skoro stejně jako čas strávení se svým synem Andrewem. Jeho harmonickou rutinu mu však naruší dopis ve kterém ho kontaktuje jeho otec a prosí ho, aby přiletěl do Severní Karolíny. A True nakonec skutečně přiletí.

Hope nemá zrovna růžový život. Její otec je na tom špatně a znovu se pohádala s přítelem. Navíc jen několik dní před tím, než se má zúčastnit svatby jedné ze svých kamarádek. Svůj život si rozhodně představovala jinak a už je unavená z toho, že nic není tak, jak má být.

Když tyhle dva svede dohromady Hopin pes, nevypadá to na nic víc, než laskavost jednoho neznámého člověka druhému. Jenže na poloprázdné pláži si k sobě tyhle dva najdou cestu a stane se něco, co by nikdo z nich nečekal. Ovšem každý z nich má svůj život, svoje závazky a žijí v úplně jiných zemích. Mohlo by něco takového fungovat?

Příběh je napsán v er-formě, ale i tak autor v knize vypráví jak Hopin tak Truův příběh zvlášť včetně všech jejich pocitů, nejistot a myšlenek. Zajímavé na téhle knize je, že do ní Nicholas Sparks vstupuje neskrývaně jako vypravěč a to před začátkem samotného příběhu a po jeho konci. Je to opravdu zajímavý detail a řekla bych, že příběhu dává na váze.

Kniha se čte opravdu skvěle. Vlastně bych řekla, že se čte mnohem lépe, než některé autorovy předchozí knihy. Pořád je tu mnoho popisů a vzpomínek, jak má ve zvyku, ale přijde mi, jako by to bylo i navzdory tématu napsáno o trochu lehčím tónem a tak se kniha i mnohem lehčeji čte a i dlouhé vsuvky tak ubíhají opravdu rychle.

Naopak děj byl podle mě trochu slabší. Nicholas Sparks opět přišel s originálním nápadem, ale zpracování mi přišlo o dost jednoduší a především předvídatelnější než v jeho předchozích dílech. A některé části knihy mi přišly i dost málo uvěřitelné.

Ovšem i přes tohle nemůžu říct, že by se jednalo o špatný příběh, naopak. Jedná se opravdu o krásný milostní příběh s neobvyklými hlavními hrdiny a i přes velkou dávku předvídatelnosti je tu i pár zvratů přesně ve stylu Nicholase Sparkse.

V autorových knihách se většinou vyskytují opravdu sympatické postavy do kterých nemá člověk nejmenší problém se vžít. V tomhle případě to tak alespoň u Hope nebylo, protože ta mi přišla celou knihu neskutečně otravná. Pravděpodobně nebylo autorovým záměrem, aby působila vyloženě takhle, ale nemůžu říct, že by se to k příběhu alespoň částečně nehodilo. I tak by špetka sympatičnosti ale určitě neuškodila.

Jinak však nemůžu postavám naprosto nic vytknout. Autor je všechny skvěle popsal a to jak jejich vzhled, tak myšlenky. Navíc, což je podle mě hodně důležité, neváhal sdělit jejich životní příběhy, díky kterým člověk podle mě pozná postavy mnohem víc než jen pouze jejich charakteristiky.

Spřízněná duše má klady i zápory, ale v zásadě se jedná o dost povedené dílo z pera Nicholase Sparkse. Moc se mi líbil styl psaní a až na pár detailů jsem si oblíbila i příběh. Sice mi některá jeho předešlá díla přijdou mnohem lepší, ale i tak by tahle kniha rozhodně neměla skončit v zatracení. Za přečtení totiž rozhodně stojí. Ostatně jako všechno, co autor dosud napsal.

Za poskytnutí knihy k recenze děkuji nakladatelství Euromedia - Ikar.

Komentáře (0)

kniha Spřízněná duše recenze