Ladislav Zibura je opravdu blázen

Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura je mladý cestoval, který i přes své nedokonalosti podniká cestu do Nepálu a Číny. Pěšky. Bez výjimečných orientačních schopností, vybavení, znalosti jazyka a pěšího tréninku se vydává do vzdálených zemí. V knižní podobě již podruhé. Ladislav Zibura ovšem nepíše pouze o krajinách, kterými prochází, nepopisuje velké strasti pěší chůze, těžkosti terénu a tak podobně. Ne, píše o svých problémech s lidmi, pohostinnosti lidí, komunikaci, chudobě a jídle, to vše okořeněné velkou dávkou humoru. Je to zkrátka kniha, u které byste se smát neměli, ale stejně to uděláte.

Hned na začátku vás Ladislav Zibura ujistí o tom, že je opravdu pouze blázen, který jde udělat něco, co by se ostatním zdálo nemožné. Vyráží v oblečení ze supermarketu, bez speciálního vybavení a tréninku. Začínáme na letišti v Nepálu, vtažení do děje rychlostí světla. Ladislav vyráží si nakoupit vybavení, protože mu to někdo poradil a prý ho to v Nepálu vyjde levněji. Neťukejte si na čelo hned, protože se v knize dozvíte ještě mnoho dalších a ještě absurdnějších faktů než je tento. Například to, že se v Nepálu můžete ubytovat za pouhých 60 Kč a Nepálci si myslí, že vás tím pěkně natáhli.

Vtipy, u kterých se musíte krotit, abyste nerušili ostatní cestující v autobusu, jsou na denním (nebo stránkovém) pořádku. Autor je člověk s tím správným humorem, který padne do noty snad každému. Občas se přihodí něco komického samo o sobě, občas se objeví nějaký vtip a občas je celá situace tak nesmyslná a vážná, že se musíte smát. Každopádně to autor dokáže skvěle podat a jak sám na konci říká, vše je o rozhodnutí, jak bude překvapivé a nemilé situace vnímat. Navíc jsou tam občas vložené básničky, které vtipnost celé situace ještě prohloubí.

Jazyková bariéra není problém. Jestli jste vysoký běloch, tak se s vámi většina obyvatel Nepálu i Číny vyfotí a následně vás pozve na jídlo k nim domů. To je ovšem tak celé, co po nich můžete chtít. Jakmile se jich zeptáte na cestu do nějakého města, každý ukazuje jiným směrem a odhaduje jiný počet kilometrů. V rozmezí od pěti do třiceti, což už by byla docela dlouhá procházka. I zde se projevuje Ladislavův smysl pro humor a pozitivní přístup, přes zmíněná úskalí opakovaně oceňuje pohostinnost místních, kulturu a tradice. A to i přesto, že na něj v Číně neustále volají policii a myslí si, že potřebuje pomoct, někdy vás dokonce donutí poobědvat nebo přespat v jedné z okolních rodin. Dobrodružsvím a zajímavostmi je kniha zkrátka opravdu nabitá.

Opakování je věc, za kterou knize musím strhnout bod v celkovém hodnocení. Příroda se mění, tradice v různých částech se mění, počasí se mění, ale lidé a jejich pohostinnost ne. Z knihy mám dojem, jako kdyby byla Ladislavova cesta velmi monotónní záležitostí a myslím, že kdyby alespoň občas zmínil něco o krajině, počasí nebo prostě něco, co by člověku pomohlo vidět změnu, tak by se kniha posunula k lepšímu. Ani občasné básničky to nezachránily. Nudilo mě číst dvacet stran o lidech, kteří Ladislavovi nabídli jídlo a přístřeší, i když to bylo jiné místo, jiný dům a jiní lidé, pořád jsem v tom viděla to samé. Velká škoda. Naštěstí tu nudu zachraňovalo to napětí, kdy jsem prostě POTŘEBOVALA číst dál, abych už konečně přišla na to, jestli cestu zvládl ujít celou nebo ne.

Po grafické stránce musím knihu hodně pochválit a trochu zkritizovat. Obálka v knihkupectví zaujme, zároveň může vypadat moc hezky v knihovničce, kapitoly jsou prokládané obrázky, resp. překreslenými fotkami a vypadá to celkově moc hezky. Na některých stránkách máme i zajímavosti, které jsou vizuálně odděleny od pokračování textu, například zajímavost o nepálském písmu, ta je myslím úplně první. Postupně se mi zdálo, že zajímavostem na zajímavosti ubývalo, ale alespoň jsem se nad nimi zasmála. Velká chyba, která se opakovala a strašně mi vadila, byla ta, že obrázky byly přes celou stranu, jenomže předešlý text nekončil a než jsem otočila, tak jsem zapomněla, jak zněl začátek věty. Je to možná jenom takový detail, se kterým se neztotožní všichni, četla jsem knihu jako e-book, proto si ho dovolím zmínit jen tak na okraj, v papírové podobě to může být trochu jinak.

Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, Ladislav Zibura je Autor s velkým "A". Těším se, až si budu moct přečíst i jeho první knihu (40 dní pěšky do Jeruzaléma) a doufám, že je taky tak nabitá humorem a napětím jako kniha druhá. Možná si knihu přečtu ještě jednou, třeba na stará kolena, protože tohle je jedno z těch literárních děl, které nezná věkové hranice. Prostě je pro všechny, tak se do ní pusťte.

Za recenzní výtisk děkuji eReading.cz
Poki z archivnik.blogspot.cz

autor: PokiCz · 13. září v 18:52 · přečteno 73x

Komentáře (0)