Krvavá čarodějka

recenze

Dědictví krve (2021) / Kikina182
Krvavá čarodějka
V den, kdy princezna Ana zjistila, že ovládá Přízeň krve, se vše změnilo. Její otec se sice rozhodl tuto skutečnost před lidem zatajit a Anu uchránit, ale už nikdy se na ni nepodíval stejně jako dřív a snažil se ji z její Přízně vyléčit. Když později zemřel, byla z jeho vraždy obviněna právě Ana. Té se však podařilo uniknout popravě a teď je na cestě za nalezením skutečného vraha.

Jediný, kdo jí může v jejím hledání pomoci, je podle všech dostupných zdrojů Ramson Sedmilhář. Ana se ho tedy rozhodne vyhledat, ale už od začátku ví, že s ním bude těžké pořízení. Ramson má totiž své vlastní plány, o kterých Ana ani v nejmenším netuší. Musí tedy vložit důvěru do muže, který ji může kdykoli zradit.

Příběh je psán v er-formě, ale každá kapitola se vždy věnuje jen jedné postavě. Vypravěč skrz ni předává čtenáři nejen informace o tom, co se odehrává navenek, ale i to, co se odehrává uvnitř Any nebo Ramsona. Jaké jsou jejich tajemství, vzpomínky, pocity a myšlenky.

Styl psaní není vyloženě čtivý, ale zároveň není ani nudný nebo nějak krkolomný. Amélie When Zao má hodně neutrální styl psaní, který knize neubližuje, ale zároveň jí ani nijak nepomáhá, nepřidává jí na čtivosti.

Bohužel musím říct, že mi příběh nepřišel nijak originální. Už od začátku se v knize objevovaly prvky, které se vyskytují ve velkém množstvím young adult literatury. Sem tam sice probleskla nějaká originální myšlenka, ale většina byla příliš malá nebo se jednalo jen o trochu pozměněný námět, který je často používán. Kniha tedy nebyla moc překvapivá, spíše předvídatelná.

Také mi přišla dost nereálná. V příběhu byla jedna akční událost za druhou, všechny byly jako přes kopírák a bohužel nepůsobily vůbec věrohodně. A i když obecně proti akčním částem nic nemám, tak tady jich bylo zkrátka moc. Vůbec nedaly prosto na nějaké poklidnější pasáže, kde by si postavy mohly vytvořit mezi sebou nějaké pouto. To se zkrátka objevilo z ničeho nic.

Autorka se sice snažila popsat detailně postavy a pomocí jejich vzpomínek představit i jejich minulost, která formovala to, kým jsou, ale ne dostatečně. Všechno to bylo povrchní a během čtení jsem k postavám nedokázala pocítit žádný hlubší cit, ať už kladný nebo záporný. Všechny popisy byly nemastné neslané, bez duše. Sice se z nich dá poznat, jaká která postava je, ale kniha to znemožňuje procítit.

Od Dědictví krve jsem měla velká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Pevně věřím, že mladší čtenáři, kteří nemají fantasy z oblasti young adult načtené by z knihy mohli být nadšení. Ale jako někdo, kdo už přečetl desítky knih tohoto žánru, mi Dědictví přijde jako jen další variace jednoho a samého příběhu a bohužel ani ne ta nejlepší. Dle mého názoru je to bohužel spíše podprůměrná kniha.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)

kniha Dědictví krve recenze