Krutý princ by Kristyna

recenze

Kniha, kde doporučuji nevěřit opravdu nikomu.

Jude (dále Jůdka) vyrostla jako obyčejná dívka v neobyčejném světě. Konkrétně světě víl, které jsou už jen z podstaty bytí prohnané a škodolibé. Pro Jůdku nic v jejím životě nebylo zrovna procházka růžovím sadem, spíše sadem vílího ovoce. Rodiče jí zemřeli, když byla ještě malá a jejich vrah jí odvedl z lidského světa do země víl, kterou musela chtě nechtě přijmout za svůj nový domov. A aby toho nebylo málo, ve škole jí šikanuje skupinka víl, které lídruje samotný princ Cardan, který je škodolibost sama.

Navíc se blíží dlouho očekávaná slavnost, při které se nejvyšší král víl rozhodne, komu ze svých dětí předá svou vládu a když se naše Jůdka naskytne možnost pracovat pro jednoho z Cardanových bratrů a napomoci mu k získání nejvyšší koruny, bere příležitost do vlastních rukou.

Jůdka má ovšem oproti vílímu lidu jednu docela značnou výhodu, dokáže lhát. A přesně na základě hromady lží a touze nebýt mezi vílami tak bezmocná se odvíjí její příběh.

(SPOILER ZONE ->)

V první řadě mě kniha potěšila tím, že hlavní postava myslí primárně na sebe a je ochotná jít za svým cílem i přes mrtvoly. Za což se Jůdce ani nemůžeme divit s tím v jakém prostředí vyrostla. Opravdu dobrý člověk by v tomhle světě moc dobře nepřežíval. Mohlo by být na jednu stranu možná zarážející, že Jůdka chová k vrahovi svých rodičů dost silnou věrnost, místy i lásku. Za mě to dává smysl v tom, že byla dívka opravdu malá, když se to všechno semlelo a náhradní taťka jí následně vychovával docela vzorně.

Zpětně mě docela zaráží situace, kdy Jůdka vyčetla své sestře, že jí tajila vztah s Locke zatímco lišák obletoval i jí, až díky tomu byla schopná sestru prohnat s mečem v ruce po domě. V tomto případě se musím postavit na stranu sestry, jelikož pochopitelně nebyla zrovna v situaci, kdy by si mohla dovolit vílímu muži, u kterého nachází jistotu do budoucna, něco zakazovat nebo s ním v něčem nesouhlasit a bylo očividné, že i jí ta situace vyhroceného trianglu dost mrzela. Chápu že si Jůdka chtěla na někom vybít zlost, ale v tomto případě měla dojít přímo za lišákem. Ségra má oproti Jůdce dost rozdílnou taktiku přežívaní ve vílí říši, která taky svým způsobem funguje (upřímně mi holčina docela dost evokuje Elain z Dvorů).

Na závěr bych chtěla vypíchnout našeho rádoby "krutého" Cardánka, z kterého ve finále vzejde ten týraný chudinka bez lásky. Toto začíná být upřímně až moc časté vyobrazení hlavního bouchače (viz Rhysand, Casteel, Rowan, Arcturus atd.) a začíná mi to být upřímně dost otravné. Docela mi i vadilo, že se k Jůdce od začátku podprahově chová mile, zatímco jiným vílám je schopný utrhnout křídla. Více bych uznávala, kdyby bylo vidět, že se k ní chová podstatně mileji od nějakého určitého zlomu.

To vše každopádně nic nemění na tom, že mě tenhle systém víl a jejich světa s různými tvorečky opravdu baví. Pokud sdílíte mé nadšení, doporučuji taktéž přečíst Magii havranů od Margaret Rogerson.

Holly Black, jedna z najúspešnejších autoriek detskej a YA literatúry súčasnosti, odštartovala v novej trilógii príbeh o manipulácii, kráse i krutosti sveta mágie a nevyspytateľných vášňach. Jude mala len sedem rokov, keď jej rodi... více

Komentáře (0)