Krev a pot tvého národa

Nanking se vzdal téměř bez boje. Japonská armáda okupuje město už několik měsíců. Z nedaleké prestižní dívčí univerzity, dnes používané jako uprchlický tábor, vychází ředitelka Vautrinová se svou asistentkou. Pomalým krokem procházejí zničenými ulicemi a dál. Jezero za městem je plné mrtvol. Civilisté všeho věku.

Čínští vojáci se moc nevyznamenávají, nejednou prostě ve smrtelném strachu berou nohy na ramena. Po nich jen prach a bída a opuštěné zbraně – s nápisem na pažbě: Tato zbraň ztělesňuje krev a pot tvého národa. V zoufalém pokuse zastavit postup japonské síly dá generalissimo vyhodit do povětří hráze na Žluté řece. Voda pohřbí celé vesnice a v nich tisíce čínských rodin.

Ani triumf nepřítele však není úplný – tak rozlehlou zemi, přestože se tak snadno vzdává, je těžko ovládnout a udržet pod kontrolou. Japonci prostě nevědí, co dál. Sedí v srdci zničeného města, obávaní a nenávidění všemi kolem, a z rozpaků či nudy prostě zarývají nůž hlouběji do rány.

Román se soustřeďuje na Minnie Vautrinovou, která obětovala svůj život, aby zachránila nespočet jiných. Jako cizinka, Američanka, měla v okupovaném městě o trochu víc svobody než místní obyvatelé, a využívala jí v největší možné míře. Chvílemi jsem nechápala, proč až s takovou urputností sleduje osud každého jednotlivce, když něco z toho je tak zjevně nad její síly – v závěru jsem pochopila, že možná právě v tom tkví tragičnost této historické postavy.

Z této knihy nebude bestseller. Nemá žádnou romantickou zápletku a výjevy týrání a utrpení jsou popsány věcně jako recept v kuchařce. Mně se právě proto líbí. Četla jsem i předešlý Cha Ťinův literární počin, brilantní, precizní a čisté Čekání na Lina, četla jsem s ním několik rozhovorů o literatuře i společnosti, a je to snad jediný současný spisovatel, jehož si skutečně vážím, jehož práci obdivuji a stavím na roveň klasiků.

Není o čem – pět hvězdiček.