Krása je subjektivní. Bella Donna zase originální.

recenze

Děj se odehrává ve Florencii. V době, kdy jí vládl nejmocnější italský rod Medicejů, a který hojně podporoval umění, poezii, zkrátka celkový kulturní rozkvět. A na pozadí mocenských záležitostí přijíždí do města žena, která se zapíše do historie coby nejkrásnější žena renesance. Jmenovala se Simonetta Vespucci.

Připravte se, že budete číst děj, který vás přímo navnadí vyjet si do Florencie. Simonetta, hlavní postava historického románu, je mladá, překrásná ale naivní. Holt někde se ubrat muselo. Lehce se nechá ovládnout touhou po lásce, kterou nenachází u svého manžela (jelikož je nejen hloupý ale i homosexuál), ale u svého milence, který pochází z významného rodu. Čím víc budete číst o

Simonettě a jejím milenci, tím vám ji snad bude i líto. Kvůli dobrému obchodu a zamilovanosti ztratí své jméno i čest.
Druhou výraznou postavou je Cosima, luxusní konkubína, která stárne a ztrácí vlivnou klientelu. Čím víc se budete společně s Cosimou dívat do zrcadla, v odrazu spatříte hlavně její vychytralost, ale i strach z opuštěnosti a obrovské chudoby. Všechny vlivné prostitutky totiž skončily ke stáru na úplném dně. Každý na ně časem zapomněl. A toho se bojí i Cosima, která využije Simonettinu krásu i její svízelnou situaci, a začne prodávat kosmetické výrobky s jménem vyhlášené krasavice.

Nesmím ani zapomenout na rod Medicejů. Jestli jste se dívali na seriál Medicejové, a líbil se vám, tak nečekejte, že vám budou sympatičtí i v tomto ději. Lorenzo je shrbený a prohnaný obchodník, bankéř, který se neštítí uhodit ženu. To je další takový zajímavý bod, život ženy neměl skoro žádnou cenu. I když byla Simonetta krásná neznamenalo to, že ji to ochrání. Právě naopak. Jeho bratr Giuliano (v televizním seriálu byl sympaťák, který Simonettu opravdu miloval) je floutek, který pořád kňourá nad svým osudem, že je ve stínu svého slavnějšího a moudrého bratra. Upřímně není divu. Když vezeme v potaz ambice i vychytralost Lorenza, tak trošku přihlouplý Giuliano byl velmi snadným terčem. Nicméně, ani on se nedokáže vzepřít svému osudu, a nechává se vtáhnout do intrik i zrad. Mně připadal strašně neprůbojný, a navíc trpěl syndromem druhého syna, to vždycky stojí za starou belu.

A pak je tady postava Sandra Botticelliho, který je chudým malířem s obrovským talentem. To on objeví krásu Simonetty a její naprosto posedlý.


Román Bella Dona moc hezky a plynule se čte. Svět byl vždycky plný intrik a sobeckosti, a s tím se musí vyrovnat i hlavní postavy. Nicméně to dobré, to pozitivní i vznešené vždycky z toho špatného vzešlo. Dneska obdivujeme dědictví po rodu Medicejů i slavné obrazy mistra Sandra Botticelliho. Při pohledu na slavnou Venuši se nezbavím pocitu, že možná Simonetta byla i krásnější, než ji mistr namaloval. No, ať už to bylo jakkoli, krása není všechno. Možná je to spíše prokletím než darem.
Vlivem románu Bella Donna jsem si Florencii ještě víc zamilovala, a jsem ráda, že se její krása dochovala dodnes.

Komentáře (0)