Konspirační F1 na pokračování

recenze

Šíleně rychlá kola (1976) / RoBertino27
Konspirační F1 na pokračování
Zní to téměř směšně - v odborném časopise MOTORistická současnost se jistá čtenářka dotázala, zda by opravdu nebylo možné dostat F1 do Československa - stačilo by trochu upravit trať v Brně a chytrých a šikovných lidí u nás máme také dost, cožpak by se nevyrovnali všem těm Tyrrellům, Chapmanům, Murrayům a Herdům, konstruktérům tehdejších 'efjedniček'? Odpověď vyzněla v tom duchu, že poklonkovat sportovnímu odvětví, které je jenom pláštíkem pro pochybné rejdy olejářských a tabákových koncernů netřeba, technicky založené hlavy lze využít pro důležitější věci než mrhání technickým a finančním potenciálem. Současně tento časopis otiskoval na pokračování bohatý životopis Juana Manuela Fangia a pravidelně o tomto "pokleslém" odvětví informoval.
Nebylo proto nijak překvapivé, když další periodikum - týdeník Věta a technika mládeži (VTM) - začal v roce 1976 tisknout uvnitř časopisu list formátu A4, z něhož bylo možné udělat čtyřstránkovou složku. Věci znalí čtenáři záhy pochopili, že autor Edmund "Edy" Koukal vlastně navazuje na knihu Svět F-1 rakouského novináře Heinze Prüllera a dokončil životní osudy jediného mistra světa F1, jemuž byl titul udělen in memoriam. V této pasáži je několik překvapivých informací a postřehů, prožíváme s Rindtem jeho poslední dny, přičemž velký prostor dostává i jeho soupeř a nejbližší přítel, trojnásobný mistr světa Jackie Stewart.
Po tragické Monze 1970, kde Rindtův život vyhasl, vstupuje autor do lehce konspirační oblasti a svým způsobem se snaží vysvětlit některé podivné okolnosti. Je třeba si uvědomit, že materiál byl do redakce VTM odevzdán ještě před fatální nehodou Niki Laudy, takže na samotný závěr bylo možné přidat jen stručné připomenutí. O to šířeji se pak Koukal rozepsal v mládežnickém časopise Pionýrská stezka a ve stati Dlouhé prsty mafie neváhal zopakovat teorii o utajené "mafii", která si má zájem na dramatičnosti závodů a dominance jednoho jezdce a jedné stáje jí není po chuti. Šíleně rychlá kola jsou napsána fundovaně, je vidět, že Prüller a Koukal byli přátelé a mohli si vyměňovat informace - těch pár historických nedostatků nestojí za řeč, může se stejně tak dobře jednat o pouhé překlepy nebo špatnou formulaci.
Materiál z VTM byl určen ke svázání, ale vzhledem k formátu a malému počtu stran by se jednalo o nepříliš vzhlednou útlou publikaci. Na sklonku 20. století za přispění editačních programů byl celý materiál přepsán a připraven ke knižnímu vydání, ale nepodařilo se dotáhnout do úspěšného cíle jednání s pozůstalými osobami autora. Zda Koukal zvažoval přepracované vydání připravit do tisku bohužel nezjistíme, protože neočekávaně v září 1978 zemřel.

Komentáře (0)

kniha Šíleně rychlá kola recenze