Komunističní humři

recenze

Uvnitř mé hlavy (2016) 3 z 5

/ PokiCz

Když jste na nové škole po tom, co vás z minulé školy vyhodili je jedna věc. To že jste paranoidní schizofrenička už je věc druhá.
Její jméno je Alex, po Alexandru Velikém. Zrovna nastupuje do nové školy, protože v té poslední se to... tak trochu nepovedlo. Má výrazně rudé vlasy, o nichž se zřejmě nikdy nedozvíme, jestli jsou realitou nebo její vlastní představou, a zvláštní humor. Ve škole se seznámí s pár lidmi, některé nesnáší hned po prvním střetnutí, k jiným ji to zvláštně táhne. Není to pro ní zrovna jednoduché, všichni upozorňují na její vlasy a ona se své poruchy snaží utajit. Navíc potká kluka, který ji až neuvěřitelně moc připomíná jejího jediného kamaráda z dětství.
Hlavní děj se ovšem začne odehrávat až po tom, co Alex náhodou zaslechne rozhovor ředitele se záhadnou ženou. Chystá se něco, o čem by měla Alex vědět? Neohrožuje to někoho z jejích nových přátel? Přidejme se společně k Alex a propátrejme tenkou hranici mezi realitou a iluzí.

Kniha je psána dost hekticky, jelikož je hlavní hrdinka schizofrenička a celou dobu bychom neměli vědět, co je realita a co fikce. Kolikrát to může i "normálnímu" člověku pořádně pomotat hlavu. Bohužel, mně ne. Všechny halucinace jsem odhalila ještě před Alex (nebo její blízké okolí), což mi dost ubíralo na požitku z knihy.
Každopádně jako první přišlo nadšení, potřebovala jsem okamžitě vědět, co bude dál. Potom přišlo zklamání, kterého jsem se tolik obávala. Nakonec jsem ovšem pochopila. K tomu nemohu více říct, pochopení je pro tuhle knihu naprosto zásadní.

Realita je taková, že je zápletka až příliš nereálná, příliš předpokládatelná. Ředitelovy plány a pátrání po nich byly podle mě nejnudnější částí knihy. Ale všechny ty Alexiny myšlenkové pochody, vedlejší pletky a zápletky s lidmi ze školy a hlavně Milesem vysoce převyšovaly nedostatky. Upřímně jsem Milese totálně žrala. Dokonce bych ho posadila hodně vysoko na žebříčku svých nejoblibenějších hrdinů z knih.

Miles je mimochodem temný a záhadný kluk, který se se svým nejlepším kamarádem přestal bavit jenom proto, že nevyužíval svého potencionálu. Tvrdohlavý, starostlivý, problematický. Prostě všechno, co by holka od kluka chtěla. Představte si kluka, který se vám líbí. Tak a Miles ho vysoce převyšuje. Zasloužil by si vlastní knihu. Jeho příběh a to tajemno kolem něj... Rozhodně bych ocenila, kdyby autorka sepsala i jeho život.
Jediné, co jsem ani po konci nedokázala pochopit, byla Alexina rodina. Proč se k ní chovali, tak jak se chovali? A ta její psychiatrička? No, vztekala jsem se nad nimi dost. Chápu, že to musí být těžké, mít za dceru paranoidní schizofreničku, ale dokud nepřišel někdo, aby jim řekl, že to co dělají, dělají špatně, byli naprosto slepí.

Konec byl podle mě hrozně uměle zasazený do rozjetého děje. Jako kdyby se na scéně objevil kouzelný skřítek, mávl hůlkou a změnil všem postavám charaktery. Škoda toho, opravdu.
Nicméně, kniha byla velmi zábavná. Myslím tím opravdu zábavná, na zasmání, i přes to těžké téma. Popisy komunistických letáků na stěnách školy mě opravdu dostaly. Nadlehčený pohled na lidi trpící schizofrenií a paranoiou. Knihu úplně nedoporučuji každému, nemyslím si, že zaujme každého. Nic na zamyšlení tu nenajdete. Jde čistě o fikci.

Poki z archivni.blog.cz