Komiksový sex-symbol z hrůzného světa

recenze

Citace: Paolo ELEUTERI SERPIERI, Druuna, Praha 2015.

Morbus gravis, Delta a Tvor. To jsou první tři příběhy z komiksové série Druuna, jež je nejznámějším dílem italského malíře a komiksového tvůrce Paola Eleuteriho Serpieriho. První tři příběhy, jež máme možnost mít i v jednom svazku, nazvaném jednoduše Druuna, nám poskytují jednak kompaktnost a také zajímavou knižní obálku, která nám ukazuje nejenom hlavní hrdinku, ale také část postkatastrofického světa, v němž se příběh odehrává.
Hlavní hrdinkou je zde naivní, důvěřivá a sex-appealem oplývající mladá žena jménem Druuna, jež svým jednáním spustí řetězec událostí, jimž musí postupně čelit. A čelí jim právě tak, jak to dělá spousta žen v tomto světě sexem. Právě svým tělem si totiž Druuna nakloní nejednoho muže, jež se v jejím příběhu objeví.
Ostatní postavy jsou více či méně podstatné, postupně se v příběhu ukážou muži, které Druuna využívá a také muži co ji milují. Ukáží se i náhodní násilníci či zachránci a průvodci. Získáme i pohled na jiné ženy, kterých je příběhu ale daleko méně. Ale téměř všechny postavy se Druunině příběhu ukáží pouze na chvíli, odvedou práci, pro kterou byli nakresleni a zase zmizí v propadlišti dějin.
Příběh samotný se jeví zajímavě, ale časté dějové odbočky, velké množství vedlejších postav a spousta snů či představ komplikují pochopení samotné pointy příběhu. Když k tomu navíc přidáme, na poměry sci-fi žánru, velké množství textu, člověk má nutkání některé pasáže jednoduše přeskočit. I proto se příběh často vleče a ve spoustě okamžicích nenabízí nic jiného, než spoře oděnou a sexuchtivou Druunu. Právě tělesné potěšení, často spojené s násilím, je prostoupeno celou knihou a často může odvádět pozornost od příběhu, jež místy může na čtenáře působit až lacině. Avšak konce jednotlivých příběhů jsou zajímavě zachycené a ve čtenáři vzbuzují zvědavost, které často nedokáže čelit. K tomu nejzajímavějšímu v celé knize však čtenář musí nejdříve překonat několik časových skoků a naprostou zmatenost s nimi spojenou.
Nehostinný svět, ve kterém se příběh odehrává, je zajímavě, ale ne právě originálně pojatý. Máme zde veskrze vše, co najdeme i v jiných postapokalyptických světech absolutní vládu, zabíjející příšery a velkou spoustu násilí na každém kroku. Ze začátku může působit lehce zmateně, ale postupně se čtenář do příběhu dokáže dostat a začne ho i chápat. To ale bohužel musí čtenář absolvovat dvakrát, jelikož se po oněch časových skocích svět okolo Druuny poněkud pozměnil.
Vizuálně je Druuna velmi uspokojivé dílo. Nabízí nám realisticky zachycené postavy, opravdu nechutné stvůry a přesvědčivě zachycený okolní svět. Nejvíce samozřejmě vyniká Druuna, jež svými perfektními křivkami, pohlednou tváří a dokonalými vlasy tvoří kontrast s okolním zničeným světem. Ostatní postavy jsou však také velmi výstižně zachycené a čtenář tak dostane věrně nakresleného chlípného doktora, stejně jako vypracovaného sexy vojáka. A i když mutanti v této knize nejsou těmi nejkrásnějšími stvořeními, jsou zachyceni stejnými mistrnými tahy svého autora. Postavy však jejich autor perfektně nezachycuje pouze ve statické póze, ale i v dynamické a často může mít čtenář pocit, že by postavy mohli vystoupit z papíru a procházet se přímo před ním.
I přes jistou uměleckou hodnotu tohoto zajímavého díla, se ale čtenáři po přečtení může zdát, že se vlastně hlavní hrdinka prosouložila celým příběhem až ke zdárnému konci. K uchopení příběhu je nutné se nad ním zamyslet a snad i trochu v hlavě si odfiltrovat to, co nemá mít v příběhu hlubší význam. Druuna je jistě mistrovským dílem zaměřujícím se na pud přežití, ale může se stát, že na čtenáře bude působit spíše svou sexuální stránkou a tím jim může mezi prsty protéct skutečná hodnota tohoto díla.

Komentáře (0)