Knut Hamsun napsal „kafkovský“ román dávno před Kafkou...

recenze

Hlad (2016) / JanH (232 views)
Knut Hamsun napsal „kafkovský“ román dávno před Kafkou...
Román Hlad, který Knuta Hamsuna záhy po svém vydání proslavil, lze sice nahlížet pod různými úhly pohledu, ovšem určujícím motivem je zde bezpochyby existenciální aspekt, konkrétně fyzické a zároveň metafyzické nepřátelství mezi duchovně zaměřeným, byť nekonformním jedincem na jedné a bezduchou, třebaže racionálně fungující společností na straně druhé. Duševní balancování hlavního hrdiny mezi okamžiky chvilkové euforie a převažujícími černými myšlenkami naprostého zmaru, přičemž tyto periodicky se opakující stavy mají svou příčinu v permanentním hladu, resp. v uvědomování si nezadržitelného tělesného chátrání, beznadějné sociální vyloučenosti a blížící se smrti – to vše je zde podáno způsobem, díky němuž si tento román bude vždycky nacházet své čtenáře a obdivovatele.
Je zde prakticky vše, co posléze charakterizovalo autorovu celoživotní tvorbu, především tedy vášnivé odmítnutí kapitalismu, industrializace, městských aglomerací a vůbec všeho, co člověka odvádí od přirozeného způsobu života a dělá z něj pouhou součástku státního stroje. Nápadná je podobnost s Kafkovou Proměnou, kdy obě ústřední postavy, jak obchodní cestující Řehoř Samsa, tak Hamsunův bezejmenný pisatel novinových článků jsou společenskými outsidery, nezapadajícími do schémat rádoby moderní doby, uzurpující si nepřiměřené nároky na všechny oblasti lidského života. Dlužno ovšem dodat, že norský spisovatel dospěl k poznání odlidšťující podstaty tzv. průmyslové revoluce a jejímu grandióznímu literárnímu ztvárnění dávno před Franzem Kafkou.
Příběh se odehrává v Kristianii, napolo imaginárním městě, po němž se potuluje přízračný muž, který umanutě a do posledních detailů popisuje svoji ubohou existenci, především však své myšlenkové pochody. Je vlastně polovičním bezdomovcem – dny tráví nekonečným procházením ulicemi, náměstími, mořským nábřežím a krámky, po nocích pak přespává v těch nejubožejších špeluňkách, které je však pro nezaplacení nájemného pravidelně nucen opouštět. Nic o něm nevíme – jeho jméno, věk, vzhled atd. nám zůstávají utajeny, protože (jak je zřejmé od první stránky) to, co je u „normálních“ lidí tak důležité, je u našeho „nenormálního“ muže naprosto nepodstatné.
Víme, že je příležitostným spisovatelem a občas se mu podaří napsat nějaký zajímavý článek, který je následně přijat redaktorem místních novin, ovšem nuzný výdělek stačí toliko na pár nocí pod střechou a chvilkové zahnání hladu. A právě hlad je tím, co by se u tohoto muže dalo označit za druhou přirozenost, která determinuje jeho život a kolem níž se točí všechny jeho myšlenky.
Kromě ustavičného přemýšlení o obstarání si potravy však hlad současně mění jeho psychiku – původní charakter počestného občana se začíná drolit pod náporem horečnatých úvah, zda ten či onen způsob, jak přijít k penězům, je ještě morální, nebo již zavrženíhodný. Prázdný žaludek zároveň „umožňuje“ tělu spotřebovávat energii, běžně určenou na trávení, k nadměrné mozkové činnosti, jejímž výsledkem je mimořádně ostré vnímání sebe sama a okolního světa. Dochází tak k paradoxu, kdy úvahy a postřehy, vykazující evidentní halucinační symptomy, mají v sobě fakticky i mnoho racionálna a dokonce životní moudrosti. Při občasné komunikaci se strážníkem, majitelem zastavárny, prodavačkou či bytnou si tak jeho protějšek není jistý, zda mluví s bláznem, nebo naopak s člověkem výjimečné inteligence. Tyto tragikomické situace však vždycky nakonec vyzní v neprospěch hlavní postavy, čímž se její odcizení od „zbytku světa“ víc a víc prohlubuje.
V románu Hlad poukazuje Knut Hamsun na absurditu lidské existence, ovšem s opačnými znaménky. Není to totiž nakonec onen psychicky vyšinutý vypravěč, kdo je tu „blázen“, ale naopak ta masa „normálních“, přesně podle vyžadovaných konvencí jednajících lidských loutek, v jejichž hlavách se nikdy nezrodí nějaká vyšší myšlenka. A ani nic „šíleného“...
Závěrem několik „technických“ věcí – čtyři tiskové chyby, skvělý překlad, vkusná, decentní obálka s výřezem z obrazu Edvarda Muncha, tématicky výborně se hodící k obsahu knihy. Jednoznačně doporučuji!

Komentáře (0)

kniha Hlad recenze